Kubánský režim to nechce se soukromým podnikáním přehnat. Násilná represe ale kvete

Kubánský režim má zřejmě dojem, že mu malé soukromé podnikání (velké na Kubě ani není) už přerůstá přes hlavu. Teď došlo na soukromá kina a videoherny. Je to další krok v potlačování nedávno povoleného drobného podnikání poté, co minulý měsíc vláda zakázala soukromníkům prodej dováženého zboží.

„Kinematografické promítání (včetně 3D projekcí) a počítačové herny v jakémkoli typu soukromé podnikatelské aktivity s okamžitou platností skončí,“ píše se ve vládním oznámení zveřejněním ve státním listu Granma. Vláda zdůraznila, že k takové činnosti nevydala žádné povolení. Potvrdila rovněž platnost říjnového zákazu soukromého prodeje zboží z dovozu.

Komunistická vláda prezidenta Raúla Castra před třemi lety povolila drobné podnikání ve formě 200 licencí na činnosti od prodeje potravin a taxislužby po provoz restaurací, kaváren a malých penzionů. Na Kubě je nyní podle vládních údajů 442 000 lidí, kteří tyto činnosti provozují a asi 100 000 z nich jsou zaměstnanci malých soukromých firem. Podnikatelé využili některých licencí k tomu, aby ve svých domech nebo v zadních sálech restaurací promítali filmy, provozovali videoherny a prodávali oděvy a další zboží z dovozu v mnohem širší nabídce a levněji než státní provozovny.

Zákaz soukromého prodeje zboží z dovozu může zasáhnout asi 20 000 soukromých firem a jejich zaměstnanců a vyvolal již nespokojenost podnikatelů a veřejnosti. Tu ještě prohloubí zákaz kinematografických projekcí, které lidé vřele přivítali, napsala agentura Reuters. Soukromníci jako první přinesli na Kubu 3D projekce.

Proti snaze vrátit státní monopoly do drobného podnikání se postavil kubánský ekonom Juan Triana ve svém pravidelném čtvrtečním komentáři ve státní rozhlasové stanici Radio Taino. „Je pro stát opravdu tak důležité investovat úsilí, peníze a prestiž na činnosti, k nimž není určen a které jeho prestiž kvůli kvalitě produktů, ale také kvůli zlodějně, korupci a vysokým cenám podkopávají?“ řekl Triana.

Útisk ze strany režimu pokračuje

Liberalizace v zemi za Raula Castra je v mnoha ohledech jen zdánlivá. Represe režimu nepolevují. Například počet lidí uvězněných z politických důvodů stále stoupá. Z 2 074 uvězněných v roce 2010 to loni bylo už 6 602. Reformy se lidských práv celkem nijak netýkají.

Stále je běžné, že nějakého odpůrce režimu vyvezou za město, tam ho zmlátí a nechají na místě. Tak to ostatně komunistický režim dělal i u nás v době normalizace. Oběť pak musí domů putovat i desítky kilometrů pěšky. Nebo policie vpadne do rodiny a všechno tam rozmlátí a zabaví a lidi na několik dní zadrží.

„Nespokojenost narůstá kvůli všeobecné bídě a absenci naděje,“ uvedl počátkem roku pro agenturu Reuters šéf lidskoprávní komise Elizardo Sánchez. Podle Pavly Holcové z kubánské sekce společnosti Člověk v tísni se změnil styl útisku. Fidel Castro chtěl nepřítele zničit a posílal opoziční vůdce na mnoho let do vězení, což zahraničí kritizovalo.  „Raúl Castro přistoupil na menší, leč častější šikanu, každodenní vyhrožování, zastrašování, zavírání a psychický nátlak,“ komentovala to letos v lednu pro MF DNES Pavla Holcová. Lidé jsou takto většinou zadrženi na tři dny až týden, rodina o nich nic neví a nemá ani možnost dopátrat se, kde skončili. A vůbec to nemusí být Kubánci, kteří se angažují v opozici či v disentu.

Jsou to často mladí lidé, kteří se sešli na koncertu, nezávislí novináři i ti, kteří jen sympatizují s nějakým disidentem. Loni přibyla i násilná zadržení. Zvláště na východě země zatčení často skončí v nemocnici se zlomenými žebry či vyraženými zuby.

Prostě se zdá, že kubánská perestrojka nedosahuje ani zlomku té někdejší sovětské. Pokud se Kubánci chtějí dočkat skutečně demokratických poměrů, bude muset castrovský režim prostě skončit. Taky jednou skončí, protože diktatury jsou proti lidské přirozenosti, jen se dovedou násilím držet neuvěřitelně dlouho.