Medvěd na Slovensku pokousal mistra ve vábení jelenů

Třísetkilogramovému zvířeti narušily obvyklý zimní spánek mírné teploty. „Vracel jsem se z procházky v lese k autu, když ze stezky vyběhl medvěd. Řval na celé kolo a já jsem měl pocit, jako by tam na mě čekal. Očividně nespal zimním spánkem,“ řekl Ondrejkov podle serveru Sme.sk, poté, co mu v nemocnici v Liptovském Mikuláši zašili rány.

„Chtěl jsem utéct, ale narazil jsem do stromu a jak jsem letěl na zem, medvěd se mi ještě ve vzduchu zahryzl do nohy,“ líčil lesník. „Nepřestával jsem křičet, medvěd mě pustil a odcházel, ale ohlížel se po mně. Stále jsem křičel, a tak se nevrátil. Myslím, že křik mě zachránil,“ pokračoval Ondrejkov.

Prý ho nenapadlo nic z toho, co je třeba dělat při setkání s medvědem, tedy zůstat nehybně stát, nebo vylézt na strom. „Nebylo úniku, věděl jsem to. Dokázal jsem jen křičet,“ popsal napadený muž z Pribyliny.

S medvědy se přitom Ondrejkov setkal v lesích už mnohokrát. Tentokrát však na něj tato šelma poprvé zaútočila. Nyní má v noze čtyři hluboké rány po medvědích zubech. „Když se zahryzl do nohy, necítil jsem bolest, jen velký strach a respekt. Byl to obrovský kus, musel mít kolem tří set kil,“ tvrdí Ondrejkov.

Po útoku mu zbýval k autu ještě asi kilometr. Rána mu však prý zpočátku nekrvácela. „Potom jsem zavolal kamarádovi, aby pro mě přišel. Rána se rozkrvácela, až když jsme ji odkryli,“ řekl.

Podle Ondrejkova kamaráda a kolegy lesníka Vladimíra Juríka stojí za medvědovým útokem nedostatek sněhu. „Není sníh, medvědi nespí, jsou nervózní. V místě útoku byly i vlčí stopy. Možná tam měl ukrytou kořist. Možná jen seděl a čekal, co půjde po chodníku. Když pak viděl člověka, zaútočil,“ řekl Jurík pro Sme.sk. Poznamenal dále, že velcí medvědi už ztratili strach z lidí, vědí prý, že jim od nich nic nehrozí. Proč ale došlo ke konkrétnímu útoku na jeho přítele je prý těžko říci.