Střední třída, motor ekonomiky v USA, má problémy. V Evropě je to ještě horší
Motor americké ekonomiky, příslušníci střední třídy, jsou čím dál více zneklidněni. Jejich životní úroveň již léta stagnuje, nebo se snižuje. Ještě daleko horší situace je v případě střední třídy v Evropě. Ta je v některých státech starého kontinentu tak vykolejena, že to může mít vážné politické důsledky. Například přesun hlasů k populistům a extrémistům.
Například podle lednového velkého průzkumu Pew Research Center, významného washingtonského think tanku, se z těch, kteří se ve Spojených státech ke střední třídě hlásí, se identifikuje 15 procent zkoumaných jako vyšší střední třída, zatímco v roce 2008 to bylo procent 21. Ke středu v této skupině lidí se dnes přihlásilo 44 procent „středňáků“, ale před šesti lety to bylo 53 procent. Největší změna ale byla zaznamenána u nižší střední třídy, tam poskočila sounáležitost z 25 až na 40 procent.
Podle politologů a ekonomických expertů je tento výsledek varující zejména pro rozvoj amerického hospodářství. Děje se tak v důsledku toho, že pro takzvanou střední třídu přibylo mezi lety 1980 až 2009 jen 46 procent nových pracovních míst, přitom pro málo kvalifikované lidi to bylo o 110 procent a pro nejlépe kvalifikované o sto procent. Střední třída tak postupně nejenom ztrácí motivaci, ale i možnosti, že si najde dobře placené místo. Podle jiných průzkumů si tak stále více Američané myslí, že sociální nůžky se v zemi rychle a trvale rozevírají.
Robert Reich, bývalý ministr práce v někdejší vládě demokrata Billa Clintona, který v současnosti působí na University of California, napsal k tomu hodně emotivní komentář, ve kterém varuje, že masy si vezmou „ekonomiku a demokracii zpět do vlastních rukou“, pokud se situace nezmění. Dokonce se podivuje, že v USA ještě nevypukla revoluce.
Týdeník The Economist zase v jednom svém textu poukázal na neudržitelnou situaci v americkém vysokém školství, které masově produkuje takzvanou střední třídu. Bývalé studenty dnes tíží velké dluhy, které od roku 1999 vzrostly o 500 procent. Jenže průměrná mzda, kterou dostane student nastupující do práce, klesla za tu dobu v reálném vyjádření o deset procent.
Nechuť identifikovat se jako střední třída, která se považuje za klasickou oporu demokracie a hájení svobod, pramení i z toho, že v roce 2012 (za minulý rok se čísla ještě dopočítávají) byl střední příjem amerických domácností na stejné úrovni jako v roce 1995, což je považováno nejenom za problém, ale za jasný neúspěch politiky všech vlád.
Ještě daleko horší situace panuje v Evropě, kde je veřejnost zvyklá na větší vymoženosti sociálního státu a kde se mnoho občanů spoléhá spíše na stát, než na vlastní aktivitu. Ostatně to známe i z České republiky, kde ale situace zatím není nijak tragická.
To v zemích jako Řecko, Portugalsko, Španělsko či Itálie je zneklidnění střední třídy obrovské. Patří do ní totiž například státní zaměstnanci, nebo lidi, jejichž příjem je nějakým způsobem závislý na státních rozpočtech. Reálné mzdy se přitom většinou v mnoha zemích EU snižují, protože se současně zvyšují ceny, například energií, pohonných hmot, ceny za dopravu a někde i potravin nebo léků. Tedy toho, bez čeho se nikdo neobejde.
Zatímco americký exministr Robert Reich varuje před revolucí v Americe, v některých zemích Evropy je už situace pro masové sociální výbuchy zcela zralá. Místo zásadních změn se ale o reformách stále spíše jenom hovoří, hovoří a hovoří.
