Nekrolog: Vasil Biľak byl odporný exponent komunistického režimu
Rčení antického řeckého básníka a zákonodárce Solóna „De mortuis nil nisi bene“ (O mrtvých jen dobré), v některých případech neplatí, i kdybychom se snažili ze všech sil. Prostě to nejde. Takovým případem je komunistická figurka jménem Vasil Biľak, který zemřel v noci na čtvrtek v Bratislavě ve věku 96 let.
Biľak představoval vůbec to nejhorší, co se za totalitního komunistického režimu mezi lety 1948 až 1989, u nás objevilo. Byl to dogmatický levičák stalinistického typu a zejména výkonná převodová páka přání sovětských funkcionářů z Moskvy. Navíc jeden ze signatářů takzvaného „zvacího dopisu“ z roku 1968, kterým bylo nesmyslně zdůvodňováno pozvání vojsk Varšavské smlouvy k okupaci Československa. Tento zločinný dopis se přitom rovnal velezradě, za kterou měl být Biľak odsouzen. To se bohužel nikdy nestalo a vyrovnání s neblahou minulostí se proto nikdy neodehrálo.
Fanatický komunista Biľak se narodil v Krajné Bystré (obec se nachází na slovensko-polských hranicích v Prešovském kraji a má dnes necelých 400 obyvatel) 11. srpna 1917. Vyučil se krejčím a tomuto povolání se věnoval až do roku 1949. Ve výučním listu měl napsáno „Na saká nepúšťať“. Bohužel neschopného krejčího si vybrali komunisté pak do vysokých funkcí a podle toho to i vypadalo.
Jako člen předsednictva Ústředního výboru Komunistické strany Československa byl Vasil Biľak v 70. a 80. letech minulého století hlavním exponentem vedení země, které bylo pouhou loutkou v rukou sovětského vůdce Leonida Brežněva, jehož Biľak velmi obdivoval. Měl tehdy zásadní vliv na zahraniční politiku (proto bylo Československo na rozdíl od Polska a Maďarska považováno za nejposlušnější ruský satelit) a na ideologické otázky. Byl také jedním z hlavních odpůrců politiky Michaila Gorbačova, která nakonec vedla k pádu železné opony, konci Sovětského svazu a revolucím v mnoha zemích střední a východní Evropy.
Nové generace si to již nepamatují, ale právě Vasil Biľak patřil společně s komunistickým prezidentem Gustávem Husákem ke Slovákům (i když byl rusínského původu), které v českých a moravských zemích lidé upřímně a zaslouženě nenáviděli. Byl předmětem mnoha vtipů, protože se nikdy pořádně nenaučil ani slovensky a jeho projevy vyvolávaly něco mezi lehkým úsměvem a těžkým znechucením.
O Biľakovi se skutečně nedá říci nic dobrého, protože v důsledku jeho činů, rozhodnutí a kroků bylo tisícům lidí za komunistického režimu ublíženo. Popřát mu lze jediné: Pokud se v noci na čtvrtek odebral do pekla, tak šťastnou cestu.
