Autoritářsky i demokraticky – jak strany sestavily eurokandidátky
Politické strany už v podstatě sestavily kandidátky pro volby do Evropského parlamentu. Jakým způsobem to udělaly? Některé demokraticky, některé více autoritářsky.
Nejméně demokraticky sestavují kandidátky v hnutích Úsvit přímé demokracie a v hnutí ANO. V Úsvitu o kandidátce jednoduše rozhodlo čtyřčlenné předsednictvo. V ANO pak předseda, místopředsedové a zástupci krajských organizací. Výběr kandidátů je ale v tomto případě v podstatě v rukou předsedů (Tomio Okamury a Andreje Babiše), coby neomezených vládců.
V TOP 09, ODS a Straně zelených navrhly kandidáty místní organizace a „soupisku“ pak hlasováním schvaluje stranický výbor. Konečný výběr je v těchto případech tradičně předmětem mnoha zákulisních dohod a čachrů. Tyto strany sice mluví o „primárkách“ a poměrně širokém volném výběru kandidátů, ale ve skutečnosti zde obyčejní členové mnoho prostoru nemají.
U lidovců prvních deset kandidátů volil sjezd strany, kde mohou hlasovat delegáti z jednotlivých okresů. V KDU-ČSL tak funguje při výběru určitá forma vnitrostranické demokracie, i když běžný člen strany také nemá na výběr kandidátů přímý vliv.
Nejdemokratičtěji postupovala Strana svobodných občanů a Piráti. U těch druhých zvolili přes internet členové prvních pět kandidátů. Svobodní vybírali všechny kandidáty v takzvaných primárkách, kde volí nejen všichni členové, ale i zaregistrovaní příznivci.
Klasické primárky mají největší tradici ve Spojených státech, kde se do výběru kandidátů jednotlivých stran zapojují miliony voličů. Zastánci primárek zdůrazňují, že zapojení širokého počtu členů a příznivců zabraňuje korupci a tomu, aby se strana vzdálila zájmům svých voličů.
