Velkých záplav přibude. Bez hrází budeme pod vodou
Ničivé záplavy v Evropě budou do roku 2050 dvakrát častější a škody jimi způsobené budou pokaždé větší a větší. K podobným závěrům dospěli holandští klimatologové.
Podle výzkumu, který uskutečnili, přispívá růst ekonomiky a postupné změny podnebí k zintenzívnění nebezpečných hydrometeorologických jevů a pro Evropany bude stále složitější se před nimi chránit. Ale ani obyvatelé jiných regionů světa to nebudou mít snazší. Fyzická podstata přírodních jevů tam sice bude možná jiná, tendence ale budou stejné.
Vědci z Ústavu zkoumání životního prostředí v Amsterodamu spočítali: zatímco teď velké potopy v Evropě vznikají zhruba jednou za 16 let, pak do roku 2050 k nim bude docházet jednou za deset let. Přičemž když za období od roku 2000 do roku 2012 zaplatila Evropská unie za škody způsobené záplavami zhruba 5 miliard eur, pak už byly hmotné ztráty způsobené záplavami v roce 2013 na úrovni asi 12 miliard eur. A do roku 2050 se tato částka přinejmenším zdvojnásobí, varují vědci.
Omezit finanční rizika je možné, když budeme předem opevňovat potenciálně choulostivá místa. Přičemž nesmíme zapomínat na to, že povodí různých řek jsou vzájemně propojena. Takže ochranu je třeba budovat pouze společně, v celém regionu naráz.
"Na Holanďany bychom opravdu měli dát, mají totiž velké zkušenosti z toho, jak čelit vodním živlům, připomíná vědec, akademik Valerij Zyrjanov. Když dojde k protržení ochranné hráze, ocitne se pod vodou celé Holandsko. Nachází se pod hladinou moře a před mořem ho chrání obrovský val. V místech, kde přesně víme, že může dojít k velkým záplavám, musíme využít zkušeností Holandska, to znamená budovat ochranné hráze. A tam, kde takové hráze postavit nejde, odborníci navrhují, aby se tu vůbec žádná lidská obydlí ani žádné významné infrastrukturní objekty nestavěly. Člověk svou činností narušil klimatický systém planety a tam, kde kdysi docházelo jen k jarním záplavám, je teď možná velká voda," soudí odborník Alexej Kokorin.
Při emisích CO2 a jiných plynů dochází mimo jiné i k nerovnoměrnému rozdělování srážek. Místo, řekněme 10 menších dešťů, je jeden silný liják. Nebo třeba prudký příchod teplého vzduchu se stává příčinou rychlého tání sněhu. Absolutní množství srážek tedy silně vzrůstat nebude, měnit se bude jen jejich nerovnoměrnost, ta bude dál prudce stoupat.
Množství přírodních pohrom a klimatických anomálií bude na celém světě nejspíš narůstat.
