JIŘÍ X. DOLEŽAL: Když je žena závislá na Internetu
Říká se tomu nesubstanční závislost, a dovede to napáchat skoro stejnou paseku jako heroin. Znamená to, že totálně ulítnete ne na substanci - droze, ale na něčem, co vás baví. Třeba na hracích automatech. Nám svěřila svůj příběh dáma, která ulétla na internetových seznamkách.
Příběh je to tak strašně podobný těm drogovým, že se zdá být termín „nesubstanční závislost“ používaný některými lékaři jako oprávněný. Podle mého je to však blbost. Závislost se tradičně označuje stav, kdy si člověk navykne nějaké své receptory - alkoholové, opiátové, jakékoliv - na trvalý přísun oné konkrétní látky. A když látku nemá, tak je zle. Skoro na umření.
Proto mám zábrany dívat se na lidi ulétlé na gamblingu, počítačových hrách či seznamkách jako na „nesubstančně závislé“. Mnohem lepší mi přijde teorie, že tyhle úlety jsou výsledkem neurózy, nutkavého neurotického puzení hrát či chatovat - nebo si okusovat nehty. A ještě lepší mi pak přijde psychoanalytická hypotéza, že problém není v tom hracím automatu či chatu, ale v člověku, který na něm ulétl. A že se „nesubstanční závislostí“ prostě projevuje porucha osobnosti, náruživost, nezdrženlivost, hraniční porucha.
Je celkem jedno, jaké teorii uvěříte. To, jak nesmírně těžké až smrtící může takové podlehnutí „nesubstanční závislosti“ být, najdete v tištěném Reflexu v příběhu ženy, kterou závislost dohnala až k vážně míněnému pokusu o sebevraždu a dlouhé psychiatrické léčbě.
