Problém televizních diskusí: Chybí kvalitní moderátoři i západní formáty pořadů
„A o čem se bude po dnešních Otázkách mluvit?“ Takto sugestivně se ptá každou neděli v poledne v České televizi moderátor Václav Moravec na začátku svého pořadu. Dost často se pak v souvislosti s jeho diskusí nemluví o ničem. Proč? Příčinu hledejme v celkovém stavu na českém televizním moderátorském nebi a v dramaturgii různých diskusí.
Zatímco například v USA, Velké Británii či Německu existují televizní pořady a moderátoři, kteří zvládají vést zajímavé rozhovory s významnými politiky, ekonomy, ale i zpěváky či celebritami bez toho, aby sklouzávali k povrchnosti, u nás něco podobného prakticky chybí.
Je Moravec seriózní?
Již více než deset let vysílá Česká televize Otázky Václava Moravce, které moderuje, jak jinak, Václav Moravec. V předchozí větě tkví i samotný problém těchto diskusí. Dost často v nich nehrají hlavní roli hosté, ale samotný moderátor. Ničemu to nepomáhá, vždyť sledovanost Otázek už dávno není to, co bývala. Diskuse s Moravcem se okoukala, politika tolik lidi netáhne a na dramaturgii pořadu se vlastně nic nemění.
Pořad je nesmírně rozvláčný a tím málo atraktivní. Dvě hodiny trvání je doba, po kterou nikdo nevydrží u televize sledovat jednoho moderátora, bez ohledu na to, jaký je. Možná právě proto pan Moravec nepokládá otázky, které by diváky zajímaly, které by nějak vyhrotily problém, kvůli kterému se daný host pořadu účastní.
Václav Moravec sice působí seriózně před kamerou, rozhovor udržuje v profesionální rovině, ale v zákulisí si s mnoha hosty, především z politiky, tyká. Sám přiznává, že má v politice mnoho přátel (například bývalý exministr za ODS Jiří Pospíšil býval v Otázkách tak často, že už to nešlo poslouchat) ale toto přílišné sblížení mu při debatách spíše škodí. A je úplně jedno, že nám na obrazovce předvádí něco jiného.
Udržuje snad Česká televize Otázky Václava Moravce jen proto, aby se zavděčila politikům? Aby měli kde každý týden neomezeně exhibovat? Vypadá to tak.
Podrobněji rozebírat politickou diskusi Partie, kterou moderuje v neděli hodinu před začátkem Moravce Jan Punčochář na Primě, nemá moc smysl. Důvod je jediný. Punčochář má zcela opačný problém než Moravec. Někteří politici, kteří mají dobré rétorické schopnosti, si totiž při tomto pořadu většinou vystačí sami. Moderátora k tomu vůbec nepotřebují.
O stupeň výš bývala v České televizi Daniela Drtinová, která donedávna moderovala Interview v pondělí až čtvrtek podvečer a předtím Události, komentáře. Z hostů dokázala vymámit i to, co nevěděli, ale její způsoby, jako bylo zbytečné zvyšování hlasu, které mohlo působit až arogantně, nepůsobilo příliš profesionálně. Navíc to odrazovalo část diváků. Ti musí k moderátorovi či moderátorce chovat i určité sympatie (bez ohledu na to, zda například mluví s jejich možným oblíbencem), což se u Drtinové často nedařilo. Problémem také bylo, že většinou četla otázky z papíru a proto ji někdy chyběla rychlejší reakce na to, co vlastně host říkal.
Krausova zábava pro zábavu
Jinou kategorií jsou televizní talkshow Všechnopárty Karla Šípa (vysílá se v pátek od listopadu 2005 na České televizi a často ji sleduje i více než milion diváků, je to tedy vůbec nejsledovanější diskuse na českém trhu) a Show Jana Krause (běží na Primě od září 2010, stejný pořad s názvem Uvolněte se, prosím měl Kraus na ČT, jeho show je méně sledovaná než Šípova, k čemuž přispívá poměrně pozdní vysílací čas).
Šíp se nikdy netvářil, že Všechnopárty by měla být něčím jiným, než zábavou. A dělá dobře, i proto je oblíbenější. Bohužel Kraus ve svém velikášství a narcismu míří někdy i k rozhovorům s politiky, ale z toho většinou nic zajímavého nevzniká. Je naprosto zřejmé, jaké jsou jeho politické preference, jenže to může vyvolávat u některých diváků zábavy opačné reakce, než pan Kraus zamýšlí. Největším problémem je však to, že Jan Kraus si někdy nevšímá svých hostů, ale jen sám sebe. Sám se pobaví, sám si vystačí. Někdy by to bylo i vtipné, ale opakovaně to působí trapně.
Hvězdou je Eben
Někde v samostatném prostoru se pak nachází Marek Eben a jeho pořad Na plovárně. Ten se vysílá v České televizi už od ledna 1999 a moderátor dokázal vždy udržet vysokou kvalitu. Není to ani nuda a la Moravec, ani taškařice v podání Krause. Eben umí pokládat otázky a reagovat pozorně na to, co host říká. Jeho výhodou je i zvláštní mimika, která je vděčná pro kameramany. Na plovárnu nezve aktivní politiky, to až po skončení jejich kariéry. Ale výběr hostů je vůbec nejpestřejší ze všech českých diskusních formátů. Nebojí se například ani rozhovoru s významným vědcem. Proto se u něj objevili i takoví lidé jako Bill Gates, Robert Redford, Madeleine Albrightová, Robert Fulghum, dalajlama či Bobby McFerin. V tomto směru je to „nejzápadnější“ diskuse na českých kanálech.
Jistě, Ebenova hra Na plovárně působí někdy intelektuálským dojmem, ale je nepochopitelné, že ČT odsunula premiéru pořadu někam na ČT art a repríza putuje na ČT2. Česká televize je placena z koncesionářských poplatků a má budovat svoji image právě na podobných formátech. O to bláznivější pak je, když veřejnoprávní médium zařadí do lepších vysílacích časů (než Ebena) například vyhlašování různých sportovních anket, které jsou zcela přihlouplé.
Nevyužitá šance
Výbornou platformou pro inteligentní a kvalitně vedený rozhovor byl býval pořad České televize Hyde Park. Bohužel je chycený za špatný konec. Diváci jsou zaplaveni dotazy, které vyplňují každé trochu volné místo na obrazovce. Je ale neskutečné v přímém přenosu sledovat, jak tvůrci ČT ve většině případů pouštějí do studia jen ty nejméně zajímavé otázky diváků. Mnoho hodnotnějších a „štiplavějších“ dotazů, které se často na obrazovce objevují v takzvaných lištách, není vůbec zodpovězeno. Divák tím zůstává ochuzen. K čemu to vlastně slouží? K ochraně hostů, kteří mají být vystaveni dotěrným otázkám diváků? Pak by celá koncepce postrádala smysl. Moderátor zde navíc nepůsobí jako ten, „který se ptá“, ale pouze usměrňuje a doplňuje informace, které by mohly být špatně pochopeny. To je málo.
Co hlavně chybí
Samozřejmě, že při vší kritice (některé pořady jsme ani nekomentovali) se vždy dá z nabídky vybrat něco, co je zajímavé, podnětné a originální. Na druhou stranu Česko postrádá formáty pořadů, které existují v některých televizích na Západě. A také moderátorskou osobnost, která by dokázala chytře zvládnout jeden den seriózní rozhovor s politikem a druhý den profesionální interview s nějakou celebritou. Když to jde jinde, proč ne u nás?
Tou horší možností je, že moderátor či moderátorka podobného formátu někde vlastně existuje, ale české televize nemají zájem něco podobného vysílat. Je totiž vidět, že sázejí hodně na jistotu. Tak moc, až je to někdy nesmírná nuda.
Autorka je studentkou Akademie žurnalistiky a nových médií na Vyšší odborné škole a Střední škole managementu v Praze
