Spor o vepřín u romského koncentráku v Letech se nevyřeší. Společnost to ani nechce
Premiér Sobotka navštívil pietní akt v obci Lety u Tábora, kde stával v době Protektorátu koncentrační Tábor, ve kterém zemřelo na životní podmínky mnoho českých Romů. Na části místa, kde byl tábor, stojí dnes vepřín, který se dosud nepodařilo přestěhovat. Premiér se domnívá, že spíše než do přesunutí vepřína by se mělo investovat do vzdělání romských dětí.
Lety prošlo 1 308 Romů, 327 tam zahynulo a přes pět stovek bylo převezeno do Osvětimi. Bývalý prezident Václav Klaus v roce 2005 pobouřil část veřejnosti, když řekl v rozhovoru pro Lidové noviny: „Ukazuje se, že to s tím táborem je složitější. Že to byl původně pracovní tábor pro ty, kteří odmítali pracovat. Zdaleka ne jen romský. Není to opravdu koncentrační tábor v tom slova smyslu, jak každý z nás podvědomě rozumí slovu koncentrační tábor a vidí Osvětim, Buchenwald a tyto věci. Samozřejmě se tam odehrála celá řada tragických věcí. Rozumím-li ale tomu, tak oběti toho tábora byly primárně spojené s epidemií skvrnitého tyfu, a nikoli s tím, co bývá tradičně chápáno jako oběť koncentračního tábora.
“Zarážející byla ta lehkost, s jakou Klaus promluvil o „lidech, kteří odmítali pracovat“. Převzal hnusnou argumentaci z doby protektorátu i dnešních zaručeně rasově čistých jedinců. Stejně tak nechutná byla zmínka o tom, že to nebyl tábor vyhlazovací, což nikdo nikdy netvrdil, a že tam lidé jen zemřeli na tyfus. Jistě, kdyby je tam Češi nenechali nacpat, tak by žádný tyfus nedostali.
Klause s jeho nutkáním pořád někoho urážet už můžeme přenechat minulosti. Jeho postoj je ale pro část populace typický. Nemá Romy ráda, tak si Klause a podobné osoby ráda vyslechne a budou nadšeni, jak jdou údajně proti proudu. Přitom se s většinovým proudem vezou. V podstatě by někteří lidé byli rádi, kdyby jim nepříjemní jedinci vymřeli. Protože to nejde zařídit, aspoň zatím, mohou setrvávat ve své nenávisti.
Prasátka se tam vskutku nehodí
Vepřín na takovém místě je skutečně poněkud nevhodný. Problém byl vždycky v tom, že jeho přestěhování by přišlo na několik set milionů korun, což je skutečně vysoká částka a žádné vládě se něco takového nechtělo vydat. Zvlášť když památník už tam je a skutečnost tehdejších zločinů nikdo soudný nepopírá. Přiznejme si, že intelektuální veřejnost je zatížená na symboly. Jedním takovým se stala kdysi zeď v Matiční ulici, kolem které se vedlo hodně řečí, ale nikdo prakticky neřešil tíseň, které byli vystaveni takzvaní bílí. Totéž se týká prasečince Letech. Paradoxně o existenci tamního koncentráku se většina lidí asi dozvěděla díky sporu o vepřín. Být tam holá pláň s nějakým památníkem, pes by po tom neštěkl. Ne že by to tak mělo být. Nemělo. Ale dopadlo by to tak.
Premiér Sobotka řekl: „Byl bych skoro raději, abychom peníze věnovali směrem ke vzdělávání romských dětí, kdybychom je věnovali na zlepšování sociálních podmínek v sociálně vyloučených lokalitách, protože peněz není nazbyt.“
To je ovšem, při vší úctě, blábol. Samozřejmě že se na příští schůzi vlády neprojedná žádný bod, který by vyčlenil čtyři sta milionů korun (odhadní výkupní cena) na speciální vzdělávací program pro Romy. Vzdělávání Romů s památníky a prasátky nijak nesouvisí. Každá z těch věcí se má řešit odděleně.
Spor o Lety se zřejmě v dohledné době nevyřeší. Peníze nebudou. Nebudou ovšem ani na vzdělávání romských dětí, rozhodně ne skoro půl miliardy. Ani část té sumy věnované na nějaký program pro romské děti by nenašla podporu většinové společnosti. Že by ji získal Bohuslav Sobotka, je velmi nepravděpodobné. Ten bude mít co dělat, aby získal podporu pro sebe a svou stranu.
