Politolog Petr Sokol připravil prognózu výsledku evropských voleb
Dnes se otevírají volební místnosti v Nizozemsku a ve Velké Británii, a tím začnou druhé největší volby letošního roku – souboj o křesla v Evropském parlamentu. Ve 28 státech Unie budou voliči vybírat 751 zástupců. K urnám by jich mohlo přijít tolik, že by je letos početností voličstva překonalo jen nedávné volební klání v Indii.
Volební výsledky budou ve všech státech drženy v tajnosti až do nedělního večera, kdy se ve 23 hodin uzavřou volební místnosti na Apeninském poloostrově.
Reflex ale připravil exkluzívní odhad volebních výsledků ve všech členských státech. Ten vychází z posledních předvolebních výzkumů publikovaných před embargem na výzkumy v jednotlivých státech.
Slabiny odhadů
V Evropě bylo v posledních týdnech publikováno hned několik odhadů. Ty však mají oproti našemu jednu slabinu. Třetím největším proudem by se v nich stali „nezařazení“, kam tvůrci těchto odhadů zařadili všechny strany, jež dosud v EP nezasedaly. My jsme šli jinou cestou a na základě analýzy politické situace v jednotlivých státech jsme téměř všechny nové strany zařadili do klubů, kam nejpravděpodobněji po volbách zamíří.
V kolonce „nezařazení“ nám proto zůstalo jen něco málo přes dvě desítky poslanců, přičemž velkou část z nich tvoří poslanci krajně pravicových stran s rasistickou politikou, jako je třeba řecký Zlatý úsvit, s nimiž asi opravdu nakonec nebude chtít v EP nikdo spolupracovat.
Nejsilnější lidovci
Podle našeho odhadu by se vítězem voleb měl stát pravostředový klub evropských lidovců (EPP). Ten by měl obhájit pozici nejsilnější politické síly v EP, ale s odhadovanými 225 křesly bude daleko od většiny ve štrasburském sněmu, která bude po volbách 376 mandátů. Přesto je jejich náskok v odhadu větší, než se původně čekalo.
Ambiciózní předseda Evropského parlamentu, Němec Martin Schulz, jenž je celoevropským lídrem socialistů (S&D), dlouho věřil, že se jeho socialisté s lidovci poperou o vítězství. A ještě před dvěma měsíci byl skutečně souboj o pozici největší frakce, která by měla podle původního návrhu Evropské komise nominovat jejího budoucího šéfa, vyrovnaný. Teď už ale mají lidovci převahu a vedou o více než Českou republiku, protože mají náskok 26 křesel, zatímco náš stát vyšle do Štrasburku jen 21 zástupců.
Tlačenice na třetí místo
Naopak až do sečtení výsledků bude otevřený souboj o třetí pozici. Liberálové oslabují a dotahují se na ně eurorealističtí konzervativci (ECR), ale také posílení evropští komunisté (GUE-NGL). A pokud je posílí italský komik Beppe Grillo, mohou do boje o třetí pozici zasáhnout i evropští zelení v jejich spojenectví s regionalisty (G-EFA).
Posílení, ale rozdělení odpůrci Unie
V souvislosti s ekonomickou krizí a problémy Unie se očekávalo, že volby budou festivalem odpůrců evropské integrace. Náš odkaz ukazuje, že skutečně v Evropském parlamentu zasedne nejenom kolem osmi desítek radikálních kritiků Unie z pravého konce politického spektra (populistů, extremistů i dalších zastánců vystoupení jejich zemí z EU), ale také většina z téměř padesátičlenné skupiny evropských komunistů bude stát v opozici k dnešní podobě Unie. Díky nim napočítáme zhruba 120 „tvrdých“ opozičníků.
Na druhou stranu ovšem platí, že k většině budou mít odmítači Unie daleko, a ani když k nim připočítáme eurorealistické konzervativce, nedostaneme se ani ke třetině poslanců. I nadále bude proto unijnímu parlamentu vládnout velká koalice federalistů ve složení lidovci-socialisté-liberálové, často podporovaná ještě zelenými a regionalisty.
Ke svému vlastnímu klubu v EP, k jehož ustavení je třeba 25 poslanců, kteří však musí pocházet ze sedmi členských států (1/4 z 28 členů), je blízko skupina pravicových populistických stran kolem Marine Le Penové a Geerta Wilderse. Jejich Aliance pro evropskou svobodu (AEF) pravděpodobně splní obě podmínky, aniž by musela vzít do party „otevřené“ rasisty ze stran, jako je maďarský Jobbik, zmiňovaný Zlatý úsvit nebo německá NPD. A to s nimi do party ještě nechce jít skupina euroskeptiků kolem Nigela Farage, jež bude chtít udržet euroskeptickou skupinu Evropa svobody a demokracie (EFD). Ta bude mít zřejmě problém po volbách splnit podmínku s počtem států, protože Farageova Nezávislá strana Spojeného království (UKIP) skoro sama naplní kvótu 25 poslanců, ale zda najde šest dalších spojenců, je otevřené. Část dosavadních členů EFD totiž míří k Le Penové s Wildersem a jiní zase pošilhávají po eurorealistickém klubu ECR.
Kromě celoevropského přehledu přinášíme také pravděpodobné výsledky ve všech 28 státech. Jak vše dopadne, však samozřejmě ukáže až dlouhá nedělní noc.
Autor je politolog
