Českem obchází strašidlo Chomského. Jeho jednosměrné vnímání z nás dělá stádo
Českým intelektuálním prostorem hýbou slova známého filozofa a lingvisty Noama Chomského, které řekl minulý čtvrtek v Olomouci. Veřejně činní myslitelé (Jan Jandourek na webu Reflex.cz), zdiskreditovaní politici (Alexandr Vondra) a mnozí komentátoři se předhánějí v přízemních útocích na tohoto důležitého amerického vědce. Co se jim tolik nelíbí?
Především výrok Chomského o tom, že disidenti ve střední a východní Evropě za komunistického režimu tolik netrpěli a že jejich sláva je neadekvátní vzhledem k činnosti a osudu některých disidentů například z Latinské Ameriky.
Lepší živý než mrtvý
Útoky českých komentátorů se zaměřují především na slovní spojení - ,,tolik netrpěli“. Je třeba uznat, že například exprezident Václav Havel nebo guru undergroundu Ivan Magor Jirous, skutečně za komunismu trpěli. Být mnoho let zavřený ve vězení, čelit ponižování a týrání, lze určitě označit za naprosto nepřijatelné. Ovšem je to pořád lepší, než být zdrogován, naložen do letadla a vyhozen nad Atlantickým oceánem, což je metoda, která byla hojně používána argentinskou vojenskou juntou z let 1976 až 1983 v tehdejší ,,špinavé válce“. Takže de facto má pan Chomsky pravdu. Nelze totiž odmítnout tvrzení, že je lepší být zavřený, ale živý, než být ,,zmizelý“ či mrtvý. Přitom například počet a osud mnoha obětí argentinské vojenské vlády není do současnosti objasněný.
Privilegovanost evropských antikomunistických disidentů spočívala v tom, že jsou a byli (do určité míry po právu) oslavováni západním světem. Znalost latinskoamerických disidentů je ale ve světě a především u nás velmi nízká, protože podle Západu stáli na ,,špatné straně“ (USA dlouho podporovaly některé vojenské režimy v Latinské Americe kvůli obavám z nástupu komunismu). Čeští komentátoři si však tento pohled nepřipouštějí.
Důkaz poněkud omezeného rozhledu lze nejlíp demonstrovat právě na komentáři Jana Jandourka.
Touto větou obhajuje pan Jandourek postoj amerického prezidenta Ronalda Reagana k vojenským juntám a jeho podporu těmto hrůzným režimům. S porážkou komunismu je možné souhlasit, ale aby byl člověk označen v době junt za komunistu, stačilo, že obyvatelé vyjádřili nesouhlas s fyzickou eliminací popřípadě mučením politických odpůrců vojenského režimu. Například genocida na mayském obyvatelstvu v Guatemale má s komunistickou orientací jen málo společného.
Hlavně si plivnout
Aby toho nebylo málo, pan Jandourek si neodpustil ani plivnutí na samotného Noama Chomského. ,,Poslední agent CIA pobral víc rozumu, než lingvista Chomsky. Intelektuální znamená v tomto kontextu jen schopnost plodit kombinace, což už dnes každý počítač umí líp než 99 procent lidí.“
Chomsky je ve světě znám za svůj velký přínos lingvistice. Nejsem si jistý, ale pan Jandourek ve světě asi znám není (pokud je, tak se mu omlouvám), takže je to stejné, jako kdybych já urážel Alberta Einsteina a tvrdil o něm, že to byl trouba.
Závěrem bych chtěl říci, že výroky pana Chomského samozřejmě vyvolávají emoce a vášnivé diskuse, ale to je dobře. Český veřejný prostor se po pádu komunismu zoufale upnul k demokracii a k oslavě svého disidentu do té míry, že jakýkoli kritický pohled je vnímán jako hereze a je třeba, aby byl vykořeněn ohněm a mečem.
Jenže o tom to přece není. Demokracie (potažmo i disident) jako taková, je věc, o které je třeba se přít, hašteřit a handrkovat jako někde na trhu, protože díky tomu si ji osvojujeme, vnímáme ji kriticky a můžeme ji zkvalitnit. Jednorozměrné vnímání z nás dělá stádo a pomáhá v nastolení jiné totality.
Autor je studentem magisterského oboru Politologie - latinskoamerická studia na Filozofické fakultě Univerzity Hradec Králové.
