Šílený příběh, jak se z kdysi nejbohatšího národa stala kvůli hamižnosti nicotná země
Slyšeli jste někdy o tichomořském ostrově Nauru? Kdysi to býval vůbec nejbohatší ostrov na celém světě. A není to tak dávno. Ohromné zisky mu zajišťovala těžba fosfátů. Jenže dnes stojí země před krachem. Co se stalo? Na to odpovídá článek z webu news.com.au.
Nauru, které má rozlohu pouhých 21 kilometrů čtverečních a žije na něm necelých 10 000 lidí, stojí dokonce podle některých odborníků před ztrátou své nezávislosti a naprostým znicotněním. Země ležící uprostřed Tichého oceánu, která se nachází 4000 kilometrů od australského Sydney a kdysi bývala britskou kolonií, doplatila na drancování přírodního bohatství a hamižnost svých politiků i samotných obyvatel.
Největší boom zaznamenala ekonomika ostrova v 80. letech minulého století, kdy se naplno začaly těžit fosfátová hnojiva (jejich čistota byla kolem 90 procent). Jedna z nejznámějších teorií hovoří o tom, že tato ložiska jsou vlastně guano, tedy po tisíce let hromaděný ptačí trus. Vzhledem k malému počtu obyvatel poskočilo rychle HDP Nauru k ohromným číslům. Nauřané se v přepočtu na hlavu ocitli na světové špičce.
Jenže s náhlým zbohatnutím si většina obyvatelů ostrova nevěděla rady a většina z nich opustila své tradiční zaměstnání a bohužel I zvyky. Lidé začali vice pít, kouřit a jíst nezdravé jídlo. Stát utrácel nesmyslně velké množství peněz, na budoucnost nikdo nemyslel.
Místo aby se průměrná délka života spolu s ekonomickým úspěchem zvýšila, začala se postupně snižovat a dnes dosahuje pouhých 50 let. V zemi řádí cukrovka (trpí ní třetina obyvatel) a srdeční choroby. V roce 2007 mělo podle Světové zdravotnické organizace 94,5 procenta obyvatel Nauru nadváhu a 72 procent obyvatel bylo už dokonce obézních.
Jenže fosfáty byly vytěženy a vlády neinvestovaly prakticky nic do budoucnosti země. Navíc se zde projevila neuvěřitelná hamižnost nadnárodních společností i místních obyvatel – těžka naprosto zničila místní životního prostředí a až 75 procent ostrova se stalo neobyvatelným teritoriem.
“Přeju si, abychom zdroje guána nikdy neobjevili, “ řekl kněz James Aingimea (84) deníku New York Times. “Přeji si, aby Nauro bylo stejné jako dřív. Když jsem byl chlapec, byl náš ostrov krásným místem. Všude byly stromy a zeleň. Mohli jsme mít čerstvé kokosáky přímo z palmy. Když vidím, co se z Nauru stalo, chce se mi plakat.“
V současné době je ostrov tak zadlužený, že vláda nemá peníze ani na základní výdaje, ať už jde o důchody nebo platy svých několika zaměstnancům. Soukromý sektor je na tom také špatně. Na Nauru nejezdí turisté, protože země je zdevastovaná a žádný jiný průmysl na něm neexistuje.
Zmizí snad kvůli hamižnosti jeden z národů světa? Není to úplně vyloučeno.
