Francií obchází strašidlo silného antisemitismu, Evropa nepochopitelně mlčí

Ten, kdo by chtěl pochopit vážnost situace, nemusí se učit číst mezi slovy a řádky. Na poslední, v pořadí třicáté každoroční večeři, již zorganizovala Rada zástupců židovských institucí Francie (CRIF), vystoupil i prezident François Hollande. A jeho slova byla slyšena nejen diplomaty, zástupci konfesí, osobnostmi kultury nebo politiky.

Francouzští Židé mezi slovy a činy

Prezidentova slova byla slyšet po celé Francii: „Židé jsou ve Francii doma, ta nepatří antisemitům, kteří nemají místo v republice,“ řekl. A potom se na Židy obrátil přímo: „Francouzští Židé, vy jste tu doma, ve své vlasti. Je vám vděčna za část své identity. Dali jste jí hodně; Francie to ví, říká to a ukazuje a zvedla se před měsícem, aby řekla ne fanatismu a antisemitismu.“

Tolik Hollandova slova, jenže zemi netvoří pouze hlava státu…

Antisemitismus je dnes vnímán především jako forma rasismu a vysoké nesnášenlivosti vůči Židům. Nikoliv ovšem jako zástupcům náboženství, ale rasy. Mnoha židovskými organizacemi je toto slovo používáno jako prostředek, jak svého protivníka v diskusi diskvalifikovat. Existují ale i teorie, nejen výroky, podle nichž je právě holocaust a antisemitismus způsobem očišťování Židů z hříchu, jehož prostřednictvím mají dojít větší blízkosti s Bohem.

To však neplatí určitě o lednových pařížských vraždách v košer obchodu ani o znesvěcení židovských hrobů v Sarre-Union (Dolní Rýn v Alsasku), natož atentátech v Kodani, jejichž smyslem nebylo žádné očištění, ale přímo fyzická likvidace Židů. A prezident Hollande stejně jako premiér Manuel Valls vědí, že poslední výroky izraelského předsedy vlády Benjamina Netanjahua nemůže brát na lehkou váhu. Ten veřejně vyzval francouzské a pak i všechny evropské Židy, aby opustili kontinent. „Izrael vás očekává s otevřenou náručí,“ řekl. Nestalo se tak poprvé, izraelský premiér to říká opakovaně.

Tentokrát se však okamžitě ozvali jak francouzský premiér, tak prezident. „Nenechám projít slova vyslovená v Izraeli, aby si někdo myslel, že Židé nemají již své místo v Evropě, a zvláště ne ve Francii,“ ohradil se Hollande. „Lituji výroků Benjamina Netanjahua. Když jste ve volební kampani, neznamená to, že si můžete dovolit jakoukoliv deklaraci. Místo francouzských Židů je ve Francii,“ opáčil premiér Valls.

Faktem ovšem zůstává, že počet odchodů z Francie, v níž žije největší židovská komunita v Evropě (dnes necelých půl miliónu lidí), po každém útoku spjatém s terorismem roste. Jen loni se zdvojnásobil na 6658 lidí. A to jsou jen emigranti, kteří odešli do Izraele. Další míří do USA, Kanady či Austrálie. A očekává se další nárůst. Izrael navíc vyčlenil na tento rok 45 miliónů dolarů, jež budou součástí plánu přilákat do země více evropských Židů.

Situace se však mění i ve Francii.

Le Penové „láska k Židům“

Předsedkyně populistické Národní fronty Marine Le Penová se ale v poslední době několikrát vymezila při podpoře Židům a velmi ostře zaútočila na radikální islám. Hned po svém zvolení v lednu 2011 do čela strany oznámila v rozhovoru pro izraelský list Ha’arec, že její politická formace má „prosionistickou“ povahu. A v týdeníku Le Point loňského února sdělila, že koncentrační tábory byly „vrcholem barbarství“.

Úporná snaha oprostit se od předchozích výroků jejího otec Jeana-Marie je tu evidentní. Místy to dokonce vypadá, že mezi dcerou a jejím otcem panuje nevyhlášená válka. Faktem je, že Marine si dává pozor, aby bylo zapomenuto, že její otec kdysi prohlásil, že nacistické „plynové komory byly jen historickým detailem“. Dnes Le Penová říká, že se Židé nemusí Národní fronty bát. Při své návštěvě ve Washingtonu se pak předsedkyně strany a evropská poslankyně setkala s Ronem Prosorem, izraelským velvyslancem při OSN.

Ačkoliv Le Penová není u židovské komunity nijak oblíbena, její kredit u ní každopádně roste. Zatímco její otec měl ve vrcholném okamžiku roku 2001, kdy se dostal proti Jacquesu Chirakovi do 2. kola prezidentských voleb, u Židů podporu pouhých 4,4 %, jeho dcera u nich má podle agentury Ifop podporu několikanásobnou a pořád roste.

Není to ovšem žádná „láska k Židům“, jako spíše strategie, jak přilákat větší počet Francouzů a využívat zvýšeného napětí a nevraživosti vůči muslimské komunitě. Islám, druhé největší náboženství v zemi galského kohouta, je totiž vnímán stále častěji jako extremistický. A to navzdory různým deklaracím. Faktem je, že velké rozdíly Francouzi mezi islámem a islamisty nedělají. Jenom počet útoků proti muslimským místům (například mešitám) dosáhl za uplynulý měsíc stejného množství jako za celý loňský rok.

Když Dumas vtipkuje

K Židům se vyjádřil už i bývalý šéf diplomacie Roland Dumas. Muž, jenž zosobňoval velkorysost, ale i paradoxy mitterrandovské socialistické zahraniční politiky, se čerstvě vyznamenal výrokem, že premiér Valls je „pravděpodobně pod vlivem“. Kdo by si myslel, že tím vlivem bude třeba alkohol nebo jiné drogy, mýlí se. Tím vlivem myslel Dumas – Židy. A nebyl to žádný vtip.

Manželka Manuela Vallse, známá violistka Anne Gravoinová, jež si vzala v Barceloně narozeného temperamentního politika, čtyři roky před tím, než se stal premiérem, je z matčiny strany Židovka. Její dědeček, lékař Corenfeld, uprchl z bývalé Moldavské autonomní sovětské socialistické republiky před stalinským terorem. Dumas si myslí, že mít za manželku takovou ženu „vytváří osobní aliance, které mohou tvořit určité předsudky“. A také vliv.

Premiér Valls totiž několik dní předtím použil v souvislosti s terorismem termín islamofašista. A Dumas, jehož zahraniční politika na Blízkém východě nesla silné stopy podpory arabských zemí, je známý i svou podporou palestinské kauzy. Od Dumase to byl spíše takový šťouchanec – ovšem přišel v okamžiku, kdy je Francie vystavena takovým zkouškám, že i malý vtip vypadá jako pouštění džina z láhve nenávisti.