Korupce v nejvyšších patrech katolické církve komplikuje papežovu snahu o reformu

Díla Gianluigiho Nuzziho Kupci v chrámu i Lakota od Emiliana Fittipaldiho přinášejí zákulisní údaje, které sice podle deníku New York Times není možné ověřit, v každém případě je však Vatikán bere velmi vážně. Za mřížemi se ocitli vysoký úředník Lucio Ángel Vallejo Balda a nakrátko také poradkyně pro komunikaci Francesca Chaouquiová, oba za podezření z nelegálního informačního úniku. Dámu dokonce nuceně drželi v klášteře.

Reportér Nuzzi už v roce 2012 udělal rozruch odhalením finančních nepravostí za zdmi Vatikánu. Kvůli odcizení oficiálních dokumentů byl tehdy zatčen a odsouzen papežův komorník. Skandál byl jedním z důvodů rezignace Benedikta XVI. Bylo to poprvé po 600 letech, co žijící papež dobrovolně odešel z úřadu.

Podle New York Times přinášejí dvě zmíněné knihy důkazy o zarážejícím zmatku ve financích a korupci ve velkém stylu. Tak třeba papež Jan Pavel I., který zemřel v roce 1978, má údajně na svém kontě stále kolem 110 tisíc eur (měnu, již tehdy svatý otec pochopitelně nemohl znát, neboť vznikla o čtvrtstoletí později). Penzijní fond Vatikánu je v deficitu 800 milionů eur, zatímco stát vlastní reality v hodnotě 2,7 miliard eur, což je šestkrát víc než přiznává v účetnictví. Úřad papeže také za honorář propagoval cigarety značky Philip Morris.

Zatýkání a informační úniky jsou součástí politického boje. Papež František I. se snaží reformovat katolickou církev, udělat ji průhlednější a víc v souladu s konceptem chudé církve starající se o chudé a nemocné. Dva zadržení, kteří pouštěli reportérům šťavnaté informace, jsou bývalými členy komise jmenované Františkem, která měla na starosti reformu.

Proti papežově úsilí se uvnitř hierarchie zvedl odpor. Každopádně je jasné, že zvěsti o tom, že vedení církve podvádí na daních, či že jeden z prelátů si rekonstrukci svého penthousu financoval z fondu pro nemocné děti, postaví realitu Vatikánu do ostrého kontrastu s Františkovým úsilím.