Proti Islámskému státu se je třeba dočasně spojit s Putinem i Assadem
Příměr k nacismu a zejména jeho nástupu je v souvislosti s Islámským státem používán velmi často. Podobně jako označení současného stavu, tedy války s militantním islamismem, za třetí světovou válku. V Reflexu ho použil nedávno například bývalý šéf izraelského Mossadu. „Jsme uprostřed třetí světové války“, prohlásil Efraim Halevy. „Je to válka v pravém slova smyslu světová, protože probíhá zároveň na všech kontinentech“.
Pokud vezmeme příměr ke druhé světové válce přes všechny odlišnosti vážně, pak zkusme být důslední. Během druhé světové války vystoupili proti hitlerovskému nacismu západní spojenci společně se Stalinovým Sovětským svazem. Přitom o podstatě sovětského režimu si koncem třicátých let mohl jen těžko kdokoli z tehdejších státníků, nebo informovanějších pozorovatelů, dělat iluze.
Ve druhé polovině třicátých let proběhly v Moskvě monstrprocesy, popravy šly do desítek tisíců, Ukrajinu už před tím zdrtil uměle vyprovokovaný hladomor, následovala kvazispojenecká smlouva s nacistickým Německem a obsazení východní části Polska či Pobaltí. Přesto se nacismus jevil v danou chvíli jako o poznání větší zlo ohrožující civilizaci okolního světa víc než sovětský bolševismus.
Pragmatický zájem na vymýcení hitlerovského režimu obě strany spojil. A tato koalice vydržela až do pádu Berlína a totální porážky nacismu. Poté se rychle rozpadla. Nastala studená válka, v níž – logicky a přirozeně – stanuly západní demokracie a komunismus proti sobě.
Nynější situace se zdá být v mnohém obdobná. Islámský stát je nepochybně větším ohrožením západní civilizace, než Putinova imperiální expanze a Assadův syrský režim (nebo třeba egyptský polovojenský režim, který Západ viní – v kontextu současného dění celkem absurdně - z porušování lidských práv). Nijak to nerelativizuje a nebagatelizuje zločiny, jichž se syrský režim ve své zemi dopouští, ani ruskou agresi na Ukrajině. Jestli ovšem nelze bez Ruska – a spolupráce s Assadem – Islámský stát v Sýrii a Iráku definitivně vojensky porazit, je nejspíš taková koalice, která by alespoň dočasně a pragmaticky obě strany v boji proti Islámskému státu spojila, potřebná a nutná.
Teprve poté může začít další konflikt, ten, který bude obdobou někdejší studené války, tentokrát s Assadovým režimem a Putinovým imperiálním Ruskem.
