Teror islamistů? Jediné řešení je jejich tvrdá porážka ve válce a lepší práce špiónů
Teroristickým útokům zabránit lze, jen si musíme klást správné otázky a nevěnovat se pimprlovému divadlu. Tou nejvíc varovnou je: Jak se mohlo islamistům podařit tohle zorganizovat pod nosem špiónů? Znepokojivé je především to, že docela dobře mohli komunikovat pomocí nějakého systému, který odstínil elektronické sledování. Že se tedy, řečeno se zpravodajci, ponořili do temnoty.
Stejně jako po všech velkých teroristických útocích v poslední dekádě a půl i dnes se hovoří o radikální proměně světa, o tom, že už nic nebude jako dřív. Jenže teror není příčinou, ale následkem. Je zbraní slabých, v tomto případě islamistů, nikoliv muslimů, tedy zfanatizovaných islamistických extremistů, kteří jednají proti přikázáním koránu a proti vůli většiny muslimského světa.
Teror dnes nic zásadního nemění, jen v plné nahotě ukazuje všem, kteří tomu dosud nevěnovali pozornost, jak se to nyní se světem má. Na pařížském útoku není nové nic. Islamisté proti Západu vedou válku už víc než dvacet let, od momentu, kdy se v roce 1991 Usáma bin Ládin rozhodl, že vojska nevěřících na posvátné půdě Arabského poloostrova jsou smrtelnou urážkou islámu. Co je tedy z hlediska strategie a bezpečnosti Evropy důležité dnes v souvislosti s Paříží sledovat?
Rozhodně to není nezvládnutá migrace běženců z válečných konfliktů a rozvrácených zemí. Diskuse o ní jsou sideshow, vedlejším představením a promítají se do nich předsudky jedné i druhé strany debaty. Teroristé využívali, využívají a využívat budou malou menšinu zradikalizovaných muslimů usazených v Evropě. Je sice pravda, že čím víc muslimů v Evropě bude, tím větší bude ona malá skupinka radikalizovaných, oněch několik tisíc mužů a žen připravených k teroristické akci.
Z bezpečnostního hlediska to však nepředstavuje žádný podstatný rozdíl. To je práce pro bezpečnostní experty, politiky, policii, komunitní organizátory, a především špionážní služby.
Tady se dostáváme k jádru našeho dnešního problému. Ukazuje se, že pravděpodobný hlavní organizátor útoku, Abdelhamid Abaaoud, u něhož si francouzská policie není jista, zda zemřel při včerejší razii, což mají potvrdit testy DNA, připravil sérií pařížských politických vražd pod nosem policie a tajných služeb, aniž by o tom tušily.
Občas slýcháme, že těmto teroristickým útokům nelze zabránit. Není to pravda. Takto rozsáhlému a dobře koordinovanému útoku zabránit lze a několika z nich se v nedávné minulosti zabránit podařilo, ať už ve Velké Británii, nebo v USA. Zabránit není možné akci osamělého vlka, blázna, který začne střílet na Champs-Elysées, Times Square, Piccadilly Circusu nebo, nedej bože, na Václaváku.
Před evropskými a americkými výzvědnými službami tedy stojí otázka: Jak se to mohlo stát? Je to varovné selhání. Je možné, že tato teroristická buňka se naučila komunikovat prostřednictvím nějakého systému, jenž odstínil elektronické sledování, že se v žargonu expertů ponořila do temnot. Je také možné, že si prostě jen dokonale dávala pozor a neudělala žádnou chybu.
V každém případě bude analýza její činnosti tím nejdůležitějším poznatkem pro budoucí obranu kontinentu, která nespočívá ve zrušení Schengenu, vystěhování muslimů nebo nějakých dalších fantasmagorických opatřeních, jež prší z populistického nebe na sucho strachu a zmatenosti většiny populace.
Otázka zní, jak je možné, že o takhle dobře a složitě organizované akci evropské a americké služby, zdá se, neměly tušení? Není to tedy stejná otázka, jakou si kladly FBI a CIA v roce 2001. Tehdy bylo signálů o blížících se útocích dost, ale v záplavě informací je analytici neuměli správně přečíst a vyhodnotit.
