Navzdory zlepšujícím se vztahům prchá do USA podstatně více Kubánců
Zatímco se Evropa potýká s těžko zvladatelným přívalem uprchlíků z Blízkého východu i migrantů všeho druhu, Spojené státy pociťují jiný nápor: z Kuby. Vztahy obou zemí se sice v posledním roce zlepšují a takzvaný Ostrov svobody konečně začíná dávat svým obyvatelům nějaké ty svobody, někteří však ztrácejí víru v lepší budoucnost a naopak je to tím spíše žene k odchodu.
„Musela jsem vypadnout,“ řekla reportérům Telegraphu Yenis Rojasová, energická lékařka, která momentálně přebývá v Kostarice a ráda by pokračovala na sever, do USA. „Už jsem to nemohla vydržet.“ S ní se na cestu vydal i manžel, čtrnáctiletého syna nechali doma u příbuzných a doufají, že ho pak snáze přivezou.
V neděli se právě za tyto prchající Kubánce přimlouval papež František. „Žádám země v regionu, aby velkoryse obnovily úsilí v hledání rychlého řešení pro toto humanitární drama.“ Drama je podobné, jaké zažívaly balkánské a středoevropské země letos v létě, i když poněkud menších rozměrů. Navzájem do sebe vlády šily, kdo má Kubánce do USA dopravit a kdo jim naopak cestu komplikuje.
Podle Rojasové je teď v Kostarice na šest tisíc jejích spoluobčanů. A celkem jich během letoška z Kuby vyrazilo odhadem čtyřicet pět tisíc – nejvíce od roku 1980. Prchající musejí volit komplikované trasy, sledují, které země zrovna usnadnily cestu nebo naopak: jako třeba Ekvádor, který Kubáncům kvůli letošnímu nárůstu obnovil vízovou povinnost. Paradoxně to musí řešit i v době, kdy se mezi Kubou a USA obnovuje přímé letecké spojení a pošta.
Oproti ostatním migrantům, kteří z Latinské Ameriky míří do země zaslíbené, mají Kubánci velkou výhodu: v rámci podpory demokracie a boje s komunismem smějí do USA legálně vstoupit. Jen se tam sami musejí dostat. Ale právě kvůli zlepšování vztahů mezi vládami se teď nespokojení Kubánci obávají, že jim Američané toto právo vezmou. A tak se jich na kontinent vydává o to více.
Ostatně, pro svobodomyslné občany se situace na Kubě zase tak moc nezlepšila. Možná se začal rozšiřovat internet, ale stejně je pro většinu příliš drahý. Možnost platit kartou je také hlavně pro americké turisty. A ani legalizace drobného podnikání ještě neznamená konec bídy. Naopak ale přibylo zatčených nespokojenců.
„Je to záplava lidí. V roce 1994, jako já, přišlo třicet tisíc, ale teď je to daleko víc. Přicházejí různé druhy lidí: muži, ženy, děti. Už mají po krk útlaku a ekonomických problémů a obávají se, že v USA brzy přestanou být vítaní,“ řekla Telegraphu Alicia Garcíová. Její nadace Exodus 94 pomáhá těm přistěhovalcům, kteří nemají v USA rodinu – poradí s byrokracií i hledáním práce a obydlí. „Castrové už tolikrát lhali, nikdo nevěří, že tato změna životy skutečně zlepší. Obama to možná myslí upřímně, ale Raúl určitě ne.“
