Laurent Gbagbo před haagským tribunálem.

Laurent Gbagbo před haagským tribunálem. Zdroj: ČTK/AP

Procesem s prezidentem Pobřeží slonoviny ukáže Mezinárodní trestní tribunál, zda je k něčemu

Martin Valeš

Poprvé stojí před Mezinárodním trestním tribunálem prezident, totiž bývalý vládce Pobřeží slonoviny Laurent Gbagbo. V Haagu ho viní z politických masakrů, když odmítal opustit prohraný úřad. Nehraje se jen o spravedlnost pro jeho zemi, ale také o smysl celého mezinárodního soudu – zatím má spíše malou důvěru a selhání v tomto případě by ji mohlo ještě snížit.

„Tribunál je stále ještě v rané fázi,“ řekla novinářům z New York Times Paolina Massiddaová, která nyní zastupuje 726 obětí politických masakrů. „Tento proces by měl pomoci najít cestu a ukázat světu, a ne jen Africe, že dokáže férově zřídit spravedlnost. Z širšího hlediska je takový proces důležitý, aby dal signál vládnoucím politikům a ukázal jim, že nejsou beztrestní.“

Mezinárodní justice už relativně úspěšně obdobně vysoké kauzy řešila, vždy se ale jednalo o extra zřízené soudy – pro Libérii (diktátor Charles Taylor dostal padesát let žaláře za válečné zločiny), Rwandu (doživotí za genocidu pro Jeana Kambandu), bývalou Jugoslávii (Slobodan Milošević zemřel, než se dospělo k verdiktu; Radovan Karadžić na výsledek stále čeká).

Snaha o zřízení všeobecného, trvalého soudu zatím nebyla příliš úspěšná. Před ICC měl stanout libyjský diktátor Muammar Kaddáfí, leč odpůrci ho zabili. Vyšetřování povolebního násilí v Keni rovněž nevedlo k úspěchu, byť se možná ještě něco dotáhnout podaří. Prezident Uhuru Kenyatta nicméně dokázal vzdorovat, a to nečistými metodami typu zastrašování či uplácení svědků.

Proto by bylo záhodno, aby tentokrát soud proběhl pořádně a do konce. Podle prokuratury nesou exprezident Gbagbo a jeho pobočník Charles Blé Goudé odpovědnost za násilí po prezidentských volbách v roce 2010, jejichž výsledky odmítli uznat. Mezi prosincem 2010 a dubnem 2011, než se podařilo novému prezidentovi Alassanu Ouattarovi ujmout úřadu, zemřelo při povolebním násilí na 3000 lidí.

Gbagbo trvá na své nevině: proces je prý parodie, spiknutí francouzských neokolonialistů, kteří by rádi největšího světového vývozce kakaa zase ovládali. Něco takového se samozřejmě od vězněného politika dá čekat, ale mnozí mu věří, nebo přinejmenším dávají podobnou vinu i jeho rivalovi.

Mezinárodní justice vyšetřovala obě strany, ale Ouattara a spol. z toho vyšli s relativně čistým štítem. Proces potrvá roky a ještě toho může spousta vyplavat na povrch. Snad to v Haagu zvládnou důstojně.