Ne, pánové, neodsouhlasené sexuální násilí není „taková lehčí verze 50 odstínů šedi“
Americká herečka Gwyneth Paltrowová před pár dny svědčila u soudu proti chlapíkovi jménem Dante Soiu, který ji sedmnáct let stalkoval. Ve stejnou dobu probíhá také soud s kanadským moderátorem Jianem Ghomeshim, který své sexuální útoky a fyzické násilí na ženách s vážnou tváří omlouvá tím, že to „měly rády natvrdo“ a že jeho sexuální život je trochu 50 odstínů šedi.
Problém je v tom, že dokonce i kniha 50 odstínů šedi, která se jinak se sexuální filosofií BDSM v mnohém těžce míjí a v tomto ohledu působí trochu jako kdyby se vám Křemílek s Vochomůrkou pokoušeli odvyprávět strategická specifika bitvy u Verdunu, tak dokonce i tahle kniha klade důraz na to, aby veškerá násilná sexuální aktivita zahrnující dominanci, submisivitu, sadismus a masochismus proběhla v rámci oboustranného souhlasu. Což je ten jeden detail, který Ghomeshi ze svých 50 odstínů šedi LIVE vypustil – alespoň podle žen, které teď proti němu stojí u soudu.
Jian Ghomeshi přitom není žádný vygumovaný maniak, který by na něco takového nepomyslel. Podívejte se třeba na jeden z jeho rozhovorů pro kdysi i za hranicemi Kanady legendární rádiový pořad Q, kde si to ve vší úctě rozdal s naprosto nepoužitelným Billym Bobem Thortonem.
Jedna z dívek, které teď Ghomeshiho obviňují z násilí, mluví o následujícím incidentu: Ghomeshi ji po natáčení jiného pořadu, Play, pozval do baru – a na cestě odtud ke svému žlutému Volkswagenu Beetle (v jakém autě může člověk vypadat víc jako beránek?) ji bez varování chytl za vlasy; což se opakovalo i o nějakou dobu později, kdy to ale Ghomeshi doprovodil tím, že ji začal mlátit do hlavy.
„Vždycky mě v ložnici zajímaly různé aktivity, ale účastním se jen těch sexuálních praktik, které jsou oboustranně odsouhlasené, koncenzuální a vzrušující pro oba partnery,“ napsal v roce 2014 na Facebook poté, co si po vyhazovu ze stanice CBS najal firmu na krizovou komunikaci.
Ta obrovská ironie tady panuje v tom, že celý případ svrhává praktiky BDSM do ještě více šedé zóny (se všemi jejími odstíny), než ve které se v Kanadě už nalézá (platí zde dřívější precendent, že ani během oboustranně odsouhlasených násilných praktik souhlas neplatí, pokud jeden ze zúčastněných dojde újmy). Ironické na tom je, že BDSM jako sexuální i životní filosofie je přitom právě ta oblast, v níž věci dominance a submisivity naopak dostávají velmi zřetelné hranice. Na jedné straně scénář mileneckého BDSM setkání obsahuje souhlasy, časové ohraničení a smluvené signály okamžitého přerušení. Na straně druhé si představte manželský vztah, v němž muž uplatňuje svou dominanci čtyřiadvacet hodin denně oprávněn samotnou institucí manželství - souhlas nesouhlas.
Proces, jako je ten s Jianem Ghomeshim, obrací tuhle základní výhodu praktikování BDSM naruby.
A něco se obrací i v procesu, který právě probíhá se stalkerem Gwyneth Paltrowové. Tenhle chlapík o žádný souhlas nežádal; prostě začal herečku pronásledovat na každém kroku, posílal jí jednu sexuální hračku za druhou a když to nezabralo, dostal se i k výhrůžkám smrtí.
Magazín Salon nyní publikoval výsledky studie univerzity v Michiganu, v níž se Julia Lippmanová zabývala hollywoodským konceptem „oddaného pronásledování“. Je to ten koncept, podle něhož ve filmech jako Láska nebeská, Řekni cokoliv nebo Zápisník jedné lásky získá dívku svého srdce pouze ten, kdo se jí prostě nevzdá, i když ona řekne jasné NE, a vytrvalým tlakem na její křehkou duši z ní nakonec udělá svou milenku a nevěstu a matku svých dětí. Těžko říct, zda se stalker herečky Paltrowové díval zrovna na Lásku nebeskou, podle výzkumu Lippmanové ale u diváků získá přesně takovýhle stalker sympatie v případě, že ho film vylíčí jako toho, kdo si „ji“ zaslouží.
A přitom ona řekla ne.
