Agenti dementi: Film podle Clevera a Smarta vzývá šílené peklo španělského komiksu
Do českých kin vstupuje film s velmi nelákavým názvem Agenti dementi. Což mate hned na několika úrovních. Jednak už takový film u nás byl... a jednak ten název poměrně dobře zastírá fakt, že jde o animáč o postavách, které mají i u nás celkem kultovní věhlas: totiž o tajných agentech Mortadelovi a Filemónovi. Nic vám to neříká? Tak co když řeknu jejich německá krycí jména: Clever a Smart? Jo, to už je jiná melta.
Uznávám, Clever a Smart budou asi známější mezi starší generací - a to ještě spíš mezi pražáky a jinou podivnou havětí. Tenhle komiks totiž tiskli Němci z důvodu úspory v českých tiskárnách, kde se to kradlo ve velkém a prodávalo po antikvariátech. A mladí komiksoví fandové, sotva měli nějakou dvacku na útratu, obráželi tyhle tehdejší svatostánky kultury a skupovali, co jen našli. (Samozřejmě, ještě lákavější byly komiksy o nadržených zelených mimozemšťanech, kteří šmírují nahé ženské... ale Clever a Smart byli hned za nimi.)
Modernější generace, která vyrůstala už na anglo-americkém komiksu, tuhle perlu z pera Francisa Ibáňeze vůbec nezná. On je vůbec Ibáňez sice španělskou kultovní ikonou (významu asi takového, jako by u nás někdo zkřížil Káju Saudka s Jaroslavem Němečkem... a pro jistotu ještě přihodil Karla Gotta), ale jinak se z ostatních zemí chytl snad jen v Německu (stejně jako ten Karel Gott).
Ibáňezovy komiksy jsou něco, jako kdybyste vzali filmovou sérii Sám doma a nechali z ní jen ty scény, kdy dvojici lupičů mlátí do hlavy plechovky s barvou, padají na zem, vráží si do nohy hřebíky a jinak jsou masakrováni. No, když to tak vezmeme, tak Ibánězovy komiksy jsou v podstatě hororová série Saw pojednaná jako komedie. Jak by to mohly děti (a Němci) nemilovat?
Zápletky Ibáňezových komiksů nejsou zrovna komplikované. V centru je obvykle snaživý, ale poněkud připitomělý hrdina, který způsobuje katastrofu za katastrofou. Ty katastrofy obvykle dopadají na jeho kolegy, kteří se právě snaží něco udělat. Znáte to: Nesete balík výbušnin a odpalovací zařízení, ten idiot se právě ohání plácačkou na mouchy... a hádejte, kam se právě posadila moucha.
Ano, není to nic složitého a vtipy se dost často opakují, ale má to tempo, švih, hravost – a než to začal Ibáněz flákat (přece jen nějakých 30 let ustavičného kreslení člověka unaví) tak si i vyhrál s kresbou a cpal do obrázků různé vtípky. A ono i to ustavičné opakování situací a zápletek dávalo komiksu rytmus a styl. Člověk už se mohl těšit na finále, až bude hrdinu opět honit šéf s obří sekerou či atomovou bombou.
Taky u našich sousedů vycházelo hned několik Ibáňezových děl. Nejpopulárnější byli samozřejmě Clever a Smart, dva agenti pracující pro tajnou službu. Zcela plešatý Clever chodil zásadně v obleku a dokázal se převléknout v podstatě za cokoliv. Od žížaly až po motorku. Funkční, samozřejmě. Kromě toho měl ve zvyku brát věci až příliš doslova. Smart měl pak celé dva vlasy, červené kalhoty, bílou košili a motýlka... a byl tam od toho, aby to obvykle schytával. Což byla v tomhle komiksu velmi důležitá funkce.
Kromě nich jsme se mohli díky německé verzi seznámit třeba s komiksem Pepe Gotera y Otillio (německy coby Mein Gott, Walter) o chaotickém řemeslníkovi se zálibou v podivných svačinkách. Nebo s řadou Chica, Tato y Clodeveo (německy coby Die Trixer), dlouhou sérií knih o trojici mladých flákačů. Pak tu byl El botones Sacarino (Tom Tiger + Co), zběsilý poslíček v kancelářské firmě... nebo hodně populární série postavená na průřezu jedním barákem, kde každý byt obsahoval jednu bizarní rodinu a jeden vtip – 13, Rue del Percebe (Ausgeflippt). Tahle poslední série se pak ještě variovala do řady 7, Rebolling Street, což Němci přejmenovali na Kaputt A.G.
Samozřejmě, tohle je jen zlomek tvorby Francisca Ibáňeze Talavery, který je nejen španělský národní poklad, ale i hlavní komiksová továrna. Tenhle člověk se narodil roku 1936 a už v roce 1952 mu vyšel první komiks. Spočítejte si, kolik mu bylo let. Když mu bylo dvaadvacet, v roce 1958, stvořil své nejslavnější postavy – Mortadela a Filemóna (čili Clevera a Smarta). S nimi napsal a nakreslil celých 194 knih... a v některých chvílích psal až šest dílů ročně! (A kromě toho samozřejmě i spoustu dalších sérií.)
Mortadelo a Filemón se stali tak populárními, že se nakonec museli objevovat ve všech ostatních Ibáňezových sériích, aby jim zvedli prodeje. A nezůstali jen u nich.
Nejprve pronikli do televize, kde s nimi byl natočen tak děsivý televizní seriál, že by mohl být ve vězeních používán místo smrtící injekce. Pak následovali první Agenti dementi – hraný film, ve kterém se všichni tak neuvěřitelně pitvořili, že by to i Francouzům přišlo trochu moc. Snímek měl překvapivě ještě hrané pokračování... a pak konečně přišel počítačem animovaný biják Mortadelo y Filemón contra Jimmy el Cachondo. Ten u nás teď běží jako Agenti dementi.
Je fakt, že pro ustavičné vymlacování zubů, lámání prstů, údery do hlavy a jiné demolice těla je animovaný film naprosto perfektní. A musím ocenit i to, že tvůrci suše předpokládají, že máte komiksy načtené, takže nemusí moc vysvětlovat, proč se ty postavy chtějí tajné organizaci a Smartovi pomstít.
Ono to ale není důležité. Podstatné je, že se pořád něco děje, někdo řve, někam padá a pak zase řve. Občas se kradou sejfy, vyhazují věci do vzduchu, někdo pod vlivem séra změní charakter... ale jinak si moc nevzpomínám, že by film měl něco, co by jen vzdáleně připomínalo příběh. Ale to je fuk. Stejně jako to, že animace není nic extra. Je to prostě Clever a Smart. Takže pokud si chcete zavzpomínat na staré dobré časy... nebo dětem ukázat, na čem jste vyrůstali (aby pochopili, proč je v noci zavíráte do prádelníku), máte nejlepší příležitost. Je to blbé, násilné, hrubozrnné... naše dětství v kostce.
