V daňových rájích operovalo i nejbližší okolí Marine Le Penové
V souvislosti se zveřejněním „panamských papírů“ o daňových rájích se dostává na přetřes i jméno Marine Le Penové. Deník Le Monde ve spolupráci s Mezinárodním sdružením investigativních novinářů (ICIJ) vypátral, že dvě osoby z okruhu nejbližších spolupracovníků šéfky francouzské krajně pravicové strany Národní fronta (FN) odváděly prostřednictvím fiktivních firem a falešných faktur finanční prostředky z Francie do daňových rájů. Konkrétně jde o podnikatele Frédérika Chatillona a účetního experta Nicolase Crocheta.
Prvně jmenovaný, Frédéric Chatillon, je ústřední postavou celého dění. O koho vlastně jde a jaké vazby ho pojí s Marine Le Penovou? Bývalý lídr studentského politického extrémně pravicového seskupení Groupe Union Défense (GUD) současnou šéfku FN poznal na Univerzitě v Assasu počátkem 90. let. Názorově si konvenovali a přátelství bylo o řadu let později stvrzeno tím, že Chatillonova společnost Riwal se během volební kampaně v roce 2012 stala pro Národní frontu výhradním poskytovatelem služeb v oblasti komunikace.
Byl to právě on, kdo — ve spolupráci s bývalým ekonomickým poradcem Le Penové Nicolasem Crochetem — před časem rozjel sofistikovaný systém převodu financí z Francie do tzv. daňových rájů, který se odehrával mezi Hongkongem, Singapurem, Britskými Panenskými ostrovy a Panamou. Vše začalo v květnu 2012, kdy Frédéric Chatillon provedl v Asii řadu investic prostřednictvím firmy Unanime France. Ta je vázaná na jeho vlastní společnost Riwal, jež v ní má menšinový podíl. O dalších krocích v oblasti investic se podle svých slov radil s místními právníky: „Doporučili mi spíše než zakládat ad hoc společnost odkoupit už nějakou existující, ale neaktivní firmu, protože to bude možné víceméně za symbolickou cenu.“ Tak se na scéně objevila společnost s poetickým názvem Time Dragon a sídlem v Hongkongu. Jak se ale ukázalo, byla zároveň 100% dceřinou společností Harson Asia Limited, sídlící na Panenských ostrovech. A ta patřila maskovacímu fenoménu Mossack Fonseca.
Zda je nějaká souvislost mezi krkolomným vytvářením firem v Asii a penězi, které se točily v kampani Marine Le Penové v roce 2012, je teď předmětem vyšetřování. Nicméně novináři Le Mondu se Chatillona na věc dotazovali už dříve. Motivaci k finančním aktivitám vysvětlil následovně: „Na podzim 2012 jsme se spolu s akcionáři z Unanime rozhodli investovat v Asii čistě proto, že to slibovalo atraktivní zisk. A také jsem se snažil uniknout mediálnímu tlaku, jemuž je člověk ve Francii vystaven. Ale samotné peníze, které jsem v Asii investoval, nemají rozhodně nic společného s kampaní v roce 2012.“
V souvislosti s financováním kampaní Národní fronty není od věci připomenout podezření na vazby krajně pravicové strany na Kreml. Téměř 250 milionů korun si Marine Le Penová pro svou stranu vypůjčila u První česko-ruské banky. Důkazy o přímém a prokazatelném napojení na Kreml sice chybí, nicméně vlastnické struktury v pozadí banky odkazují k osobám z těsného okolí ruských vládních kruhů zcela nepochybně.
Skutečnost, že si nějaká stranu půjčí peníze u zahraniční banky, je dost neobvyklá. Podle představitelů Národní fronty v čele s Marine Le Penovou ale o nic pozoruhodného nejde. Neměli prý totiž jinou možnost – ve Francii jim všude půjčit odmítli. A taktéž údajně v bankách amerických a italských. Fakt, že se Marine le Penová nijak netají svým obdivem k Vladimiru Putinovi („Máme společné strategické zájmy. Myslím, že máme i společné hodnoty,“ nechala se slyšet) a do Ruska často jezdí, prý žádnou roli nehraje. Šlo čistě o finanční transakci bez politického pozadí. Vzhledem k tomu, že v tzv. panamských papírech figuruje i jméno Vladimira Putina, respektive jeho nezvykle bohatého kamaráda-violoncellisty, ukáže se možná už brzo, zda jde o čistě náhodnou souhru okolností – jak v případě asijských investic, tak finanční půjčky.
