Generace Y sdílí byty i auta. V Česku vévodí i peer-to-peer půjčkám
Před necelým rokem vydala společnost PriceWaterhouseCoopers (PwC) studii, podle které by měla takzvaná sdílená ekonomika (shared economy) v následujících deseti letech vygenerovat až osm a půl bilionu korun. Zatím se zdá, že je všechno na dobré cestě, i když se objevily hlasy, že tento způsob sdílení prostředků spíš zachází na úbytě. Služby jako Uber, Airbnb nebo peer-to-peer půjčky však zatím fungují a daří se jim i v Česku.
Možná jste letos v únoru zachytili „koláčovou“ kampaň společnosti Uber. Ta reagovala na stávku taxikářů a nabízela dovoz koláčů až přímo k vašim dveřím. Stačilo otevřít mobilní aplikaci, kliknout a sladké pečivo bylo na cestě. Dvě stovky standardních, licencovaných taxikářů přitom v tu samou chvíli působily v centru Prahy velké dopravní komplikace a spoustu řidičů naštvali. Ze strany Uberu vynikající marketingový tah.
Většina subjektů, které se do takzvané sdílené ekonomiky zapojují, má jedno společné – nabourávají zažité pořádky a stejnou věc nabízejí levněji, rychleji a často kvalitněji. Přitom dnes stačí mobilní aplikace, webový portál a dobrý nápad. Zavedené firmy na to neumějí reagovat a vzniká tak prostor pro služby, jako je Airbnb, zonky nebo Uber.
„Myslím, že po finanční krizi lidé přestali bankám věřit a raději hledají jiné cesty, jak se dostat k levným úvěrům. Volných peněz je v ekonomice dost, zvlášť pokud jsou základní úrokové sazby tak nízko. A peer-to-peer půjčky oslovují hlavně mladé lidi, kteří svůj odpor k tradičním institucím vyjadřují i takhle,“ říká Pavel Matoušek, zakladatel portálu P2P půjček Benefi.
Princip P2P půjček (peer-to-peer, „rovný s rovným“) spočívá v tom, že na portálu se setkává přímo poptávka po půjčkách s investorskými nabídkami. Nefiguruje v nich žádný prostředník (banka) a všechno se děje online. Odpadají tak vysoké náklady na kamenné pobočky a průtahy s papírováním. A jistou šanci na půjčku mají i ti zájemci, kteří na banky nepůsobí zrovna důvěryhodně. Což nemusí hned znamenat neplatiče – například lidé pracující na Švarcsystém mají stabilní příjmy a tak dále, ovšem banky to tak nevidí.
Firmy působící v rámci sdílené ekonomiky ale často narážejí právě na nechuť úřadů, které si nevědí rady, jak nové služby zaškatulkovat a regulovat. Uber se sice snažil působit jako systém spolujízdy, ale dlouho to nevydrželo. Všem je jasné, že trasu určují klienti a nikoli řidiči. Otázkou také je, zda vlastně Uber je firma, pro kterou jezdí externisté, nebo jen aplikace, která jednotlivcům pomáhá se zprostředkováním kšeftů. Cena jízdy je daná, řidič nemůže třeba nasadit „turbo tarif“, jakými někteří nepoctiví taxikáři obírají zmatené turisty. A Uber také pořádá různé marketingové akce, jako třeba zmíněné koláče nebo slevy. „Všechny náklady hradíme my, nikoliv partnerští řidiči,“ sdělila Reflexu Barbora Polachová, marketingová manažerka české pobočky.
Hoteliéři zase tlačí na Airbnb, aby tato nová konkurence musela odvádět daně a tím pádem jí vzrostly náklady a s nimi spojená administrativa.
P2P půjčky ovšem tento problém nemají. Jejich regulace je stejně přísná jako všude jinde ve finančním sektoru. „Musíme mít licenci od České národní banky a po novelizaci zákona také základní kapitál 20 miliónů korun. Stejně tak musíme splňovat odborná kritéria, takže jsme opravdu pod drobnohledem. Na druhé straně si nemyslím, že by regulace byla extrémně přísná, stát zde prostě chrání občany proti podvodníkům, což chápu,“ říká Matoušek.
Mezi nejčastější klienty firem ze sdílené ekonomiky patří členové takzvané generace Y, tedy mladí lidé mezi dvaceti a třiceti lety. Právě mladší ročníky budou v příštích letech motorem růstu sdílené ekonomiky. „Nebojí se internetu, nebojí se investovat a nebojí se ani zadlužit. Potvrzují to i naše statistiky, které ukazují, že do třiceti let je čtyřiceti procentům klientů Benefi,“ tvrdí Matoušek. „Viděl jsem, jaký potenciál je v P2P půjčkách, když jsem se podíval na objem trhu na západě. Ve Velké Británii investuje i vláda, ve Spojených státech zase trh za rok 2014 vygeneroval půjčky v hodnotě 6,6 miliardy dolarů.
Podle analýzy společnosti Colosseum představuje sdílená ekonomika necelou desetinu procenta českého HDP, ale v roce 2020 už by to v tuzemsku mohlo být 0,5 procenta. Evropský průměr je asi 0,2 procenta, ale třeba v USA si díky sdílené ekonomice přivydělává 2,5 miliónu lidí – zejména řidičů, řemeslníků, webových koumáků či pronajímatelů ubytování. Do těchto statistik JPMorgan počítá i lidi, kteří prodávají své výtvory přes eBay a jiné portály.
Nové metody práce vám jako zákazníkům mohou pomáhat, i když je přímo nevyužítáte: „Sdílená ekonomika totiž nesnižuje jenom náklady spotřebitelů, ale také snižuje významně ceny konkurenčních služeb mimo sdílenou ekonomiku," podotkl František Bostl z Colossea.
