Zmizela před pěti lety, ale milující manžel ji stále hledá - i pod hladinou oceánu
Japonka se ztratila krátce poté, co na japonské břehy udeřila tsunami. Dvě Holanďanky zmizely v oblíbené turistické oblasti Panamy; nikdo neví, za jakých okolností zemřely. A po muži z Colorada se slehla zem, když hledal v horách zlatý poklad. Toto jsou tři příběhy o místech, kde „jsou lvi“.
Trojici reportáží v nedávných dnech přineslo několik světových internetových serverů. Články se objevily nezávisle na sobě; všechny ale vyprávějí zneklidňující příběhy o tom, jak během několika málo dní, hodin nebo minut může někdo beze stopy zmizet i ve světě, který je prošpikován kamerami, jeho obyvatelé jsou takřka prorostlí geolokačními technologiemi a po jeho orbitě v každé chvíli obíhá dva tisíce dvě stě sedmdesát satelitů. Místa s názvem „hic sunt leones“ nikam nezmizela; a některá z nich jsou přímo uprostřed civilizace – dokud do nich divočina nenatáhne pařát.
Vidět věcí na celý život
„Nemůžu jinak, než hledat dál.“ To jsou slova Japonce Yasua Takamatsua, která uvádějí nedávnou reportáž v New York Times od Jennifer Percyové. Takamatsuova manželka Yuko zmizela v pátek 11. března 2011, když na severovýchodní pobřeží Japonska udeřila tsunami. Devastující vlnu, vysokou až 38 metrů, zvedlo během zasněženého dne zemětřesení o síle 9 stupňů na Richterově škále s epicentrem u hlavního japonského ostrova Honšú. Trvalo šest minut, posunulo celé Honšú o 2,4 metru a zemskou osu vychýlilo přibližně o 16 centimetrů.
15889 mrtvých, 6152 zraněných, 2601 pohřešovaných. Včetně Yuko Takamatsuové.
Yuko pracovala v bance. Tsunami dorazila ke břehu ve tři čtvrtě na tři. Ve 3:21 dostal Yasuo esemesku ve znění: „Jsi OK? Chci domů.“ K bance ani do blízké nemocnice na hoře Horikiri se Yasuo toho dne už nedostal. Teprve druhý den, když hledal svou ženu v nemocnici, uslyšel zprávy o lidech, kteří uprchli na střechu banky, odkud je vlna smetla do mrazivé vody. Yasuo svou ženu v nemocnici nenašel. Odmítl ale uvěřit tomu, že ji nenajde nikdy.
Měsíc po tsunami někdo našel její mobil na parkovišti. Byla na něm její neodeslaná esemeska z 3:25: „Taková tsunami.“
První mrtvé zaměstnance banky začalo moře vyplavovat šest týdnů po tsunami. To už Yasuo Takamatsuo věnoval hledání své ženy každý den. Pak se naučil potápět. Dnes má za sebou 110 ponorů, během kterých, jak říká v reportáži, už viděl „všechno pro celý život“. Jen svou ženu ne.
Love story, která jde až za tsunami. Připomnělo:
Nic než kosti
Druhý příběh o zmizelých přináší server The Daily Beast. Ve trojici článků se pokouší přijít na kloub tomu, co se stalo dvěma Holanďankám, které se v dubnu ztratily v Panamě. Jednadvacetiletá Kris Kremersová a dvaadvacetiletá Lisanne Froonová byly 1. dubna na výletě poblíž města Boquete, což není žádná odříznutá pustina, ale oblíbená turistická destinace.
Ostatky žen už byly nalezeny – v zalesněné oblasti v Bocas del Toro; jde o úlomky kostí, z nichž analýza DNA potvrdila, že jde o pohřešované Holanďanky.
Ani v nejmenším ale nenaznačila, co se 1. dubna stalo.
Zlato nebo život
A nakonec je tady jedno staré dobré hledání zlatého pokladu. Ne nějakého stříbrného šupáka na Stříbrném jezeře, ale opravdové truhly plné zlatých mincí, diamantů a dalších ceností v hodnotě více než tří milionů dolarů. Není to přitom žádný mýtus – tenhle poklad někde v amerických Rocky Mountains skutečně ukryl chlapík jménem Forrest Fenn, bývalý vojenský pilot a majitel galerie v Santa Fe. S nápadem napěchovat truhlu pokladem a někam ji schovat přišel v roce 1988, když mu lékaři diagnostikovali rakovinu. Chtěl to po sobě zanechat jako odkaz. Jenže Fenn rakovinu nečekaně přežil, a tak s uschováním pokladu ještě pár let počkal.
Od té doby jeho poklad hledá tolik lidí, že o tom Fenn už napsal knihu The Thrill of the Chase a během hledání truhly zmizelo už několik lidí. Poslední z nich se ztratil v lednu 2016 a vypráví o něm článek na serveru 5280. Jeho mrtvola byla nalezena teprve nedávno na břehu řeky Rio Grande v Novém Mexiku. Protože kde jinde chcete být při honbě za zlatem nalezeni stylověji, než na břehu Rio Grande?
Fenn, mimochodem, zodpovědnost necítí. On prostě jen někam zakopal poklad.
