Tajné služby a přenos myšlenek. Za studené války vznikaly podivné programy na ovlivňování lidí
Když britský spisovatel a bývalý zpravodajec Ian Fleming začal psát romány o vyzvědači Jamesi Bondovi, nestačili se špióni divit, jaké podivuhodné novinky vymyslel. Opancéřovaný sporťák s navigací, která ukazuje, kde je, reflektory s kulomety, vyměnitelné poznávací značky za jízdy, hodinky měřící radiaci, otrávená čepel v botě, kufřík, při jehož otevření nezvanému člověku vybuchne plyn do obličeje… Ve světě tajných služeb se však najdou bizarnější příběhy, zabývající se přenosem myšlenek.
Allen Dulles, ředitel Ústřední zpravodajské služby (CIA), požádal své odborníky, aby zkusili takové věcičky vyrobit. Zřídil oddělení, jehož členové četli nejen špionážní romány dalších autorů, ale i vědecko-fantastické příběhy, a v nich hledali inspiraci. A to byl podnět i pro náčelníky sovětského Výboru státní bezpečnosti (KGB), aby nechali pátrat v krásné literatuře po nových prostředcích tajného boje.
Ve speciálních věznicích
Všechny tajné služby, včetně československé, se občas chytaly možností senzibilů. Astrologové a senzibilové patřili ke dvorům snad všech středověkých panovníků. Ovlivňovali i carskou rodinu. Astrologové sloužili rovněž sovětské tajné policii – to je věc, jež se předpokládala, ale teprve v roce 1996 o ní referoval moskevský deník Komsomolskaja pravda.
Původně bolševický režim všechny astrology zlikvidoval. Když se v roce 1929 sešli na svém sjezdu, odjeli v autobusu na oběd a pak už je prý nikdo neviděl. Zřejmě skončili v koncentráku. Podobně se s většinou hvězdopravců vypořádal i Adolf Hitler v Německu. I když jakýsi výzkumný ústav okultních věd tam existoval.
Ovšem, jak tvrdil zpravodajce listu Komsomolskaja pravda prorektor Akademie astrologie, doktor chemických věd F. K. Veličko, „oficiálně astrologii za sovětské vlády nezakázali“. Avšak když si řekl autor horoskopů o honorář, šel za mříže. Západní tajné služby tvrdí, že KGB podporoval výzkumy v oblasti parapsychologie i později.
Manipulace lidí
Americká CIA zahájila program, jehož cílem bylo naučit se psychicky ovlivňovat lidi, patrně okolo roku 1950. Vedla ho pod kódovým označením MKULTRA.
Podílelo se na něm asi 80 institucí včetně 44 univerzit, několik farmaceutických firem, nemocnice a věznice. Vědci používali k ovlivňování lidí drogy, hypnózu a nejrůznější nové látky. Někteří neurofyziologové se domnívají, že náš mozek by mohl fungovat mnohem efektivněji, než je běžné, a proto se ho snažili k tomu přimět. Vzhledem k tomu, že Sověti ozařují mikrovlnami americkou ambasádu v Moskvě, zjišťovali možné následky.
V polovině šedesátých let tyto výzkumy CIA omezila a v roce 1973 je zastavila. Dokumenty o nich nařídil ředitel zpravodajské služby zničit, přesto později část novináři našli a zveřejnili. Veřejnost šokovaly, protože ukazovaly, že některé experimenty občas probíhaly na náhodně vybraných lidech a bez jejich souhlasu.
V roce 1972 začala CIA zkoušet jasnovidce pro „poznávání na dálku“. Podnítil ji totiž KGB, protože se Američané dověděli, že ve využívání těchto jevů jak k obraně, tak ke špionáži je Sověti údajně předběhli.
Používání jasnovidců
Například pro Obrannou zpravodajskou agenturu (DIA) hledali američtí jasnovidci tunel, který měli údajně prokopat Severokorejci pod demilitarizovaným pásmem na jih. Po pěti letech však CIA tento projekt na základě dobrozdání amerických výzkumných ústavů rozpustila jako nepoužitelný. Mluvčí CIA David Christian oznámil, že služba parapsychologii prakticky nepoužívala, jenom zkoumala její možnosti. Při 115 pokusech vyšlo najevo, že pro zpravodajské účely se nedá použít ani jedna metoda.
Zato DIA a Pentagon v používání jasnovidců pokračovaly, a dokonce k tomu vytvořily projekt nazvaný Star Gate (Hvězdná brána). CIA stály tyto práce pouze 750 tisíc dolarů, zatímco ministerstvo obrany na ně za dvacet let vynaložilo 20 miliónů dolarů. Z indiskrece amerických zpravodajských důstojníků vyplývá, že toto vyhazování peněz podporovali někteří nadšenci z řad senátorů.
Jasnovidec Joseph McMoneagle, důstojník ve výslužbě, prozradil, že pracoval pro Pentagon v letech 1978–1984. Jedním z jeho úkolů bylo „dálkově sledovat“ stopy 52 Američanů, které zajali Íránci po obsazení velvyslanectví v Teheránu. Spolu se svými kolegy se pokoušel hledat místa, kam v roce 1981 unesly italské Rudé brigády generála Jamese Doziera. Jindy pátrali po tajném úkrytu Mu’ammara Kaddáfího, aby na libyjského vůdce mohli poslat bombardéry.
Jasnovidectví na „vědecké bázi“
Bývalá československá rozvědka také využívala jasnovidce. Výdaje na tyto spolupracovníky stály několik set tisíc korun, jejich úspěšnost však byla značně sporná.
Jeden ze senzibilů měl údajně úspěch při hledání „ztraceného“ československého agenta v Indii. Pohřešovaný se odmlčel a několik měsíců o sobě nepodával žádné zprávy. Poté, co se všechny možnosti týkající se jeho zmizení – mezi nimi i dezerce na Západ – ukázaly být liché, Státní bezpečnost (StB) využila jednoho z jasnovidců, jenž pomocí ručně psaného životopisu zmizelého špióna identifikoval místo jeho posledního pobytu.
Českoslovenští agenti nasazení v Indii pod diplomatickým krytím poté v určeném městě skutečně nalezli svého „chybějícího muže“ – pohřbeného na místním hřbitově. Další pátrání ukázalo, že hledaný nepadl ve válce špiónů, ale stal se obětí automobilové nehody.
Ovšem čeští senzibilové měli mnohem ambicióznější cíle. Chtěli postavit tyto práce na „vědečtější základ“. Proto v roce 1969 přejmenovali parapsychologii na lépe znějící psychotroniku. Její čelný protagonista Zdeněk Rejdák založil v Praze mezinárodní organizaci, v jejímž čele stál. Bývalý ministr školství, původem učitel fyziky František Kahuda zase přišel s představou, že existují částice mentální energie – dal jim název mentiony.
Kahuda založil v roce 1973 Psychoenergetickou laboratoř při Vysoké škole chemicko-technologické, která ji financovala. Po sedmi letech se rozdělila a Pracoviště pro psychotronický výzkum a juvenologii vedl Rejdák, jejž řídila StB jako agenta pod krycím jménem „Homér“. Tato činnost měla záštitu na nejvyšších místech.
Někdy v osmdesátých letech je chtělo ministerstvo školství zrušit tím, že by ho přestalo financovat. Jeden fyzik, kterého tam přidělili na roční stáž, mi vyprávěl, že když se o tom začalo jednat, dostali dopis od předsedy federální vlády Lubomíra Štrougala, jenž to nedoporučoval. A přiložil dopis z Moskvy, jehož autoři zdůrazňovali význam těchto pracovišť. Žádost psaná azbukou byla rozkazem.
Trochu naznačil Rejdákův přítel Jiří Kuchař v nekrologu otištěném v roce 2005 v časopisu Regenerace. Rejdák často létal do Moskvy, ale o tom, co tam dělal, nemluvil. „Rád popisoval jednu návštěvu, při níž do Moskvy letěl vojenským letadlem, zřejmě narychlo, protože s sebou neměl ani služební pas. Někdy tam vozil cizince, většinou Američany. To by vcelku nahrávalo myšlence, kterou jsem o jeho činnosti slyšel od lidí z celého světa nejednou: totiž že působil jako ,most‘ mezi Východem a Západem.“ Znal prý všechna esa z této oblasti jak na Západě, tak v Sovětském svazu. „Nepochybně byl zasvěcen do všeho, co se v SSSR na tomto poli dělo, včetně výsledků přísně tajných telepatických experimentů.“
Psychotronické zbraně
Ať už to bylo tak, či onak, obě supervelmoci často sedly na lep podvodníkům, kteří tvrdili, že ovládají psychickou energii, a zajistily jim pohodlný život. Rovněž není vyloučeno, že různými řízenými úniky informací se snažily svého protivníka na druhé straně oceánu přesvědčit, že ho předehnaly – a tím nutily k čerpání dalších prostředků na tyto účely. Takové zpravodajské hry byly normální i při vývoji nových typů zbraní.
Ovšem Rusové s psychotronickými zbraněmi pořád počítají. Prohlásil to jejich ministr obrany Anatolij Serďuk v březnu 2012, když hovořil o návrzích nových bojových prostředků.
Ukázka je z knihy Podivné špionážní hry, jež vyjde v říjnu 2016.
