Zemřela módní návrhářka Vivienne Westwoodová. Královně propíchla ústa špendlíkem a oživila korzety
Za každým druhým slovem říkala „fuck“, propíchla královně ústa sichrhajckou a podporovala IRA. Stála u zrodu (a vzhledu) legendární punkové kapely Sex Pistols. Vděčíme jí za vynález minišateček s krinolínou mini-crini, za resuscitaci korzetu i za vytažení fetišistických prvků a materiálů do vysoké módy. Politická a ekologická aktivistka, feministka, buřička a krasavice VIVIENNE WESTWOODOVÁ patřila k nejinspirativnějším textilním designérům všech dob. Ve věku 81 let zemřela v okruhu své rodiny v Claphamu v jižním Londýně.
Narodila se jako Vivienne Isabel Swireová v městečku Glossop v hrabství Derbyshire8. dubna 1941 a chudé dětství v dělnické rodině ji navždy ovlivnilo: „Do sedmnácti let jsem netušila o existenci galerií. Do té doby jsem neviděla knihu o umění, nebyla jsem v divadle,“ vzpomínala před sedmnácti lety v britském deníku Independent. Právě z glossopských počátků se zrodila Viviennina potřeba chovat se při navrhování ekologicky, šetřit látkou a pokud možno všechno dělat sama, doma, na koleně.
Její matka Dora, nadšená švadlenka a zaměstnankyně továrny na zpracování vlny a bavlny, totiž svou prvorozenou povila za druhé světové války. Všechno bylo na příděl a nikdo nic neměl; ženské si doma štrikovaly sukně, jak Vivienne vypravuje ve svém předloni vydaném životopise. (Kniha Ianna Kellyho byla rozvleklá a mizerně strukturovaná už v anglickém originále. A nechtějte vědět, co s ní udělal příšerný „překlad“ do češtiny. Loni ji vydalo nakladatelství Metafora, ale vy si radši kupte ponožky od Vivienne Westwoodové než zmíněnou bichli.)
Volá Londýn
Když bylo hubené plavovlasé holce s porcelánovou pletí sedmnáct let, rodina se přestěhovala do londýnské okrajové čtvrti Harrow a ona začala na místní umělecké škole, kde se učila stříbrotepectví, navštěvovat páteční kursy návrhářství oděvů u „docela slavné“ Maggie Shepherdové. Módě a šití okamžitě propadla. Tehdy ovšem ještě poslouchala jazz, takže vyráběla především dlouhé sukně a plandavé, neforemné svetry, a navíc si nedokázala představit, jak by se mohla jakožto nemajetná příslušnice dělnické vrstvy uživit uměním. Nakonec na pedagogické škole vystudovala výtvarku a začala učit malé děti. Taky si velmi rychle, už ve svých jedenadvaceti, jedno vyrobila – s dělníkem a později pilotem Derekem Westwoodem.
V tomtéž roce, 1962, se křesťanka Vivienne spřátelí s přítelkyní svého bratra Gordona, americkou volnomyšlenkářkou Lesley, jejíž rebelský pohled na svět navždy změní její názory i životní dráhu. Po pouhém roce od manžela i s maličkým Benem odchází. V té době byl podobný krok sice vnímán jako revoluční až šílený, jenže vysvětlujte to naivce, která právě potkala otce punku.
SEX a sichrhajcky
Malcolm McLaren byl psychopat par excellence. Student umění a anarchista, o pět let mladší než Vivienne, jíž odevzdal své panictví a pak už ji víceméně jen terorizoval: manipuloval, psychicky vydíral a doma jí v životě s ničím nepomohl. Žili ze šesti liber týdně v naprosté chudobě. Vivienne na trhu prodávala ovoce, které natrhala v alejích, zatímco on si válel šunky v hospodě. I jejich společný syn Joe Corré (mimochodem zakladatel firmy Agent Provocateur, jejíž luxusní ženské spodní prádlo patří k tomu nejlepšímu) na otce vzpomíná jako na „dysfunkční, toxickou osobnost“. Není divu, když punkový pár šoupl šestiletého Joeyho do internátní školy, protože se o něj nebyl schopen starat…
Faktem ovšem je, že Viviennina značka by dnes bez toho šeredného zrzka neexistovala. To Malcolm založil ve čtvrti Chelsea na King’s Road butik se všeříkajícím názvem Let It Rock, později známý jako SEX a pod několika dalšími názvy, a spolu s Vivienne vymýšleli volnomyšlenkářské modely. Inspiraci čerpali v oblečcích fetišistů, prostitutek i motorkářů. Viviennina fascinace osmnáctým stoletím se naplno projevila až o něco později. Malcolm dělal impresária americké punkové ikoně, kapele New York Dolls, a jakožto manažer legendárních Sex Pistols angažoval zpěváka Johna Lydona (proslul spíš jako Johnny Rotten).
Muzikanti z těchhle dvou band Viviennino oblečení z Malcolmova butiku každý večer větrali na pódiích. Při Malcolmově vytíženosti ovšem pozice uměleckého a ideového šéfa značky Vivienne Westwood ležela víc a víc na ustarané, chudé mámě dvou malých kluků, věčně shrbené nad šicím strojem v jejich ponurém obecním třípokojáku v Thurleigh Courtu.
Když ovšem Vivienne, milovnice tance a whiskey Jameson, vyšla ven z baráku, bylo to něco úplně jiného. Odbarvené háro vyčesané a natužené do punkových hřebů, vínová rtěnka a latexové kalhoty s korzetem, případně průhledná trička s provokativními nápisy (klidně vyvedenými z vyvařených kuřecích kostí!), rozřezaná a znovu pospojovaná svíracími špendlíky, řetízky od špuntů z kuchyňského dřezu na kapsách kalhot ušitých z kostkovaného tartanu, šperky ze žiletek, okovaný psí obojek… Synové se sice občas styděli chodit s maminkou na stejné straně ulice, ale její tematické kolekce z počátku osmdesátých let s názvy Piráti, Divoši, Bizon/Nostalgie bahna atd. měly v Paříži a Londýně úspěch: „Třeba takový John Galliano mě tak obdivoval, že kopíroval moje modely do posledního detailu,“ vzpomíná návrhářka ve své biografii. „Bylo mi to jasné, protože chodil ke mně do obchodu. A když jsem se pak s kamarádkou vydala na jeho pařížskou přehlídku, byla z ní nadšená. A právem. Mně se taky líbila, ostatně jak by ne, když se předváděly věci z mojí rok staré kolekce.“
Butik byl plný kupců jejích triček s tradičními britskými motivy – to s podobiznou královny Alžběty II., jejíž rty zdobí svírací špendlík, je legendární. Obchod ovšem nevzkvétal. Důvěřivá Vivienne až po drahných letech zjistila, že ji od samého začátku okrádal manažer krámu. A podváděl ji i Malcolm, s nímž se v půli osmdesátých let osobně i obchodně rozešla.
Řád od královny
Když v revolučním roce 1989 poznala svého druhého manžela, Rakušana Andrease Kronthalera, bylo jí 48 let. Jemu 23. Navíc byl studentem v jejím kursu na Vídeňské univerzitě. Ale vážně byste čekali od první dámy punku nějaké respektování konvencí? Od té, která v roce 1992 po ceremoniálu, na němž získala z rukou královny Alžběty II. (ano, té, jíž před lety na tričku propíchla rty) Řád Britského impéria, roztočila před fotografy na dvoře Buckinghamského paláce svou slavnostní róbu tak, že byla absence spodních kalhotek víc než zřejmá?
Ti dva se pro sebe zřejmě narodili: krasavec Andreas byl velmi talentovaný, politicky zbarvený dozelena, a na rozdíl od své nastávající měl při všem tom bohémství obchodního ducha. Ačkoli pro média donedávna stála za značkou jen ona, ve skutečnosti se na návrzích podílejí oba (důkazem budiž třeba jeho aktuální debutová kolekce pro podzim a zimu 2016/2017, nazvaná Sexercise). Stejně jako na boji za ekologickou udržitelnost a rovnost lidí. O svých modelech ostatně dvojnásobná držitelka titulu Britský návrhář roku opakovaně říká: „Mým cílem je dosáhnout toho, aby chudí vypadali jako bohatí a bohatí jako chudí.“ Vivienniným cílem sice zcela bezpečně nebylo, aby se na molu pařížské přehlídky roku 1993 supermodelka Naomi Campbellová málem přizabila v jejích ikonických střevících na vysoké platformě, ale paradoxně právě tento památný pád Černé gazely značce marketingově velice pomohl. Podobně jako den, kdy muzikant Pharrell Williams vytáhl z šatníku svůj oblíbený obskurní klobouk z Vivienniny kolekce Bizon z roku 1982 a provětral ho na předloňském udílení Grammy. Nebo jako když si roku 2008 ve filmovém Sexu ve městě Carrie Bradshawová vybírá svatební šaty – a samozřejmě to nakonec jsou ty od Westwoodové. Nebo když některé z mála jejích konzervativnějších oděvů halí někoho z královské rodiny.
29. prosince 2022 zemřela ve svém domě v 81 letech. "Vivienne Westwoodová dnes zemřela v klidu a v okruhu své rodiny v Claphamu v jižním Londýně. Svět potřebuje lidi, jako je Vivienne, aby se změnil k lepšímu," uvedl její módní dům na Twitteru. Příčinu smrti neuvedl.
