Vypněte bednu a užijte si magické Vánoce
Jak vypadal Štědrý večer před více než 100 lety, popsal mistrně ve svém poetickém „psychothrilleru“ Kytici Karel Jaromír Erben.
Hoj, ty Štědrý večere,
ty tajemný svátku,
cože komu dobrého
neseš na památku?
Hospodáři štědrovku,
kravám po výslužce;
kohoutovi česneku,
hrachu jeho družce.
Ovocnému stromoví
od večeře kosti
a zlatoušky na stěnu
tomu, kdo se postí.
Kromě lidí se ten večer měla dobře i zvířata a výslužku dostaly dokonce i stromy v sadu. Zvyky toho večera ale byly košatější. Možná si pamatujete nebo nalistujete ve čtenářském deníku, případně vygooglujete, že Erbenova báseň Štědrý den nekončí zrovna optimisticky. Věštění budoucnosti, jež je jejím ústředním tématem, však bývalo jedním z highlightů večera.
Kouzlo Vánoc nebylo vždy zprofanovaným souslovím. Lidová magie, obřady a zvyky čerpaly ještě z dob pohanských, kdy lidské konání určovalo Slunce. V dobách, kdy o životě a smrti rozhodovala sklizeň a plodnost domácích zvířat, lidé chtěli nabýt, byť vratkou, jistotu. Přelom roku umocněný zimním slunovratem byl k věštění budoucnosti jako stvořený. Některé z věšteckých rituálů se časem proměnily ve společenskou zábavu, jiné zmizely v propadlišti dějin a u dalších jen matně tušíme, jaký byl jejich původní účel. Ale rozhodně mají pořád větší grády než posté omílaná pohádka v televizi. Nechte se inspirovat!
Zrcadlo do budoucnosti
O půlnoci 24. prosince je prý možné skrze díru vysekanou v ledu zahlédnout střípek budoucnosti. Důležité je načasování. V moment, kdy zazní půlnoční zvon, se pusťte do díla. V odlesku vodní hladiny podle pověry spatříte kromě vlastní tváře i nejdůležitější okamžiky svého života. S posledním úderem zvonu se na okamžik objeví obraz budoucnosti. Ta ale nemusí být vždy růžová (viz zmiňovaná Erbenova báseň).
Střevíc jako erotický symbol
Štědrovečerní obyčej házení botou není jen česká specialita. Například v Tyrolsku je doložený už v roce 1411. Věřilo se, že na kterou stranu spadne střevíc vyhozený z levé nohy, odtud přijde ženich. Podle jiné metodiky je zásadní, obrátí-li se patou nebo špičkou ke dveřím. Špička znamená vdavky. Střevíc je, těžko říct proč, symbolem plodnosti i erotiky. Pokud ale děvče chtělo zjistit, odkud přijde nápadník, a akce se střevícem se mu z jakéhokoli důvodu příčila, mohlo zkusit zatřást plotem nebo keřem bezu. Ženicha ohlásil štěkot psa.
Kolik bude hub?
Věštit se dá i z noční oblohy. Pokud je nebe na Štědrý den jasné a plné hvězd, bude prý příští rok hojný na vejce, jak říká česká, polská a slovinská tradice. Podle Litevců bude hodně hub a jablek. Vinaři v Bílé Krajině nedaleko slovinsko-chorvatské hranice postavili před odchodem na půlnoční mši na stůl nádobku s vínem a pálenkou. Podle toho, ve které toho zůstalo víc, když se vrátili, posuzovali, zda se urodí příští rok víc vína, nebo ovoce. Varianta, že by byly obě nádobky prázdné, ošetřena nebyla.
Lodičky
Oblíbená štědrovečerní zábava, jež se místy udržela dodnes, sahá svými kořeny až do předkřesťanských dob. Pouštět je můžete na rybníku, potůčku, ve vaně, umyvadle nebo v lavoru. Každý si svou lodičku musí vyrobit sám stejně jako položit nevyslovenou otázku. Pouze jednu a jasně formulovanou. A takhle to může dopadnout:
Lodička zůstane u břehu – Žádné změny, vše zůstane při starém.
Lodička se hned potopí – Lepší už to nebude.
Lodička se potopí po chvíli – Vlastní neuvážeností, shodou okolností nebo náhod se vaše snažení mine účinkem. I přes to, že start vypadal nadějně.
Lodička pluje po boku jiné – Láska a přátelství nebo výhodná obchodní spolupráce. Čím rychleji se dotknou, tím dříve bude vztah navázán, a čím déle spolu plují, tím bude pevnější.
Rodinný kruh – Pokud se všechny lodičky semknou do kruhu, očekávejte vzájemné přátelství, úctu a toleranci.
Jedna lodička uprostřed ostatních – Ten, kdo ji na vodu vypustil, potřebuje pomoc a ochranu. Je zranitelný a citlivý. Lodičky tvoří jakési rodinné konstelace. Čím dále od sebe jsou, tím chladnější jsou vztahy mezi rodinnými příslušníky.
Lodička sama dosáhne druhého břehu – Bez cizí pomoci získáte, po čem toužíte.
Nabere při tom vodu – Svůj záměr uskutečníte s odřenýma ušima.
Točí se v kruhu – Nerozhodnost, přešlapování na místě. Měli byste si ujasnit, co vlastně od života chcete.
Lodička mění partnera – V příštím roce budete intenzívně hledat sami sebe, ujasňovat si své touhy, životní cestu, a dokonce, jak píše Valburga Vavřinová v knize Malá encyklopedie Vánoc, i sexuální orientaci.
Lodička dopluje k protilehlému břehu zhasnutá – Za dosažení cíle zaplatíte příliš velkou cenu. Zvažte, zda skutečně stojí za to o něj tak usilovat.
Lodička se připojí k jiné a té zhasne svíčka – Svým chováním zapříčiníte ztrátu lásky milovaného člověka. Může to znamenat také odmítnutí prosby.
Lodička potopí jinou lodičku (nebo i víc lodiček) – „Lodivod“ agresívní lodičky je odhodlán uskutečnit své plány za každou cenu. Pokud potopená lodička patří vašemu partnerovi, může hrozit hádka nebo až rozchod. Pokud je to lodička sourozence, „agresor“ se cítí odstrčený a na svého sourozence zřejmě žárlí.
Svíčka zhasne, jakmile vyslovíte svou otázku – Jste neupřímní k sobě i ostatním.
Svíčka zhasne, lodička zůstane v přístavu – Otázka, na kterou se ptáte, je vám lhostejná.
Mějte ale rozhodně na paměti, že je to jen hra!
Smrtka chodí okolo
Smrt byla strašákem, který nikdy nestál příliš daleko. Lidé se s ním však potřebovali a uměli vyrovnat mnohem lépe než my dnes. Možná i proto hrozba smrti v dávných předpovědích zaujímá přední postavení. Postupem času se neúprosnost reality obrousila a přetransformovala v poměrně neškodnou smůlu. Rozkrojené jablko, kde se na řezu místo hvězdičky objevil křížek, nebylo zrovna zdrojem nadšení. Stejně tak shnilý vnitřek vlašského ořechu. Za štědrovečerním stolem musel vždy sedět sudý počet stolovníků, lichého by si odnesla Smrtka stejně jako toho, kdo by vstal od večeře. Na Šumavě pak panovala pověra, že spolu s živými sedí u štědrovečerního stolu i mrtví, kteří prozradí, kdo se chystá za nimi na druhou stranu. Stačilo pozorovat na stěnách hru světel a stínů vrhanou svíčkami a najít svůj stín. Pokud jste ho nenašli – smolík. Smrt se mohla vyjevit i při oblíbeném lití olova, jež se opět dostává do kursu. Pokud odlitý tvar připomínal máry nebo kostelní věž, tuhly kromě olova i úsměvy.
Olověné zítřky
Tento zvyk má svůj původ v keltské mytologii a je spojen s magií vody. Ještě na počátku 20. století byla tahle štědrovečerní kratochvíle velmi populární. Válka ale sebrala odlévací materiál i chuť si hrát. Jako náhražka se občas používal bílek nebo rozehřátý vosk, ale to nebylo to pravé olovové. Dnes se prodává přímo sada na lití olova. Koupit ji můžete v supermarketu, na netu, nebo dokonce v jednom nejmenovaném knihkupectví. Pokud chcete ušetřit, zajděte si do prodejny rybářských potřeb pro olůvka. Ta můžete rozehřát třeba v naběračce nad sporákem nebo plamenem svíčky. Roztavený kov nalijte do kovové nebo dřevěné nádoby. Ale buďte opatrní, nikdy nelijte olovo z výšky! Po pěti minutách ztuhlé olovo vyndejte a pusťte se do hádání. Fantazii se meze nekladou. Každý by si měl svůj odlitek vytvořit sám a myslet při tom na svoje trápení, nebo naopak naděje a sny.
Nezbývá než popřát, abyste si užili nejen Štědrý večer, ale i dny, jež přijdou po něm. Ať už bude budoucnost jakákoli.
