Francie se odpojuje: žádné e-maily večer ani na dovolené
Patříte mezi ty, kteří jsou stále on-line a vlastně nikdy nepřestávají pracovat? Pokud ano, pravděpodobně si zaděláváte na vyhoření, nespavost a vztahové problémy. Francouzi se na nešvar moderní doby rozhodli zaútočit zákonem. Od 1. ledna tak zaměstnanci všech větších firem získali „právo na odpojení“. Společnosti nad 50 zaměstnanců budou nuceny vyjednat kolektivní smlouvy, které určí, kdy zaměstnance nebude nikdo kontaktovat a zároveň kdy nebude smět pracovat. To, co na první pohled vypadá jako sen každého přepracovaného zaměstnance korporátu, jenž má workoholismus vlastně v popisu práce, však může pro mnohé znamenat nevídaný zásah do pracovní flexibility.
Sociolog Zygmunt Bauman, jehož dílo se několik dnů po jeho úmrtí dostává znovu pod drobnohled médií, ve své knize Tekutá láska popsal negativní důsledky tzv. komunikační revoluce a její vliv na mezilidské vztahy. Nové tisíciletí s sebou přineslo nejen úžasné zrychlení a zefektivnění komunikace nebo možnost udržovat rodinné a partnerské vztahy na dálku, ale i nárůst psychických problémů, s nimiž se lidé v důsledku zrychlení každodenního života potýkají.
K Francouzům neodmyslitelně patří dobré jídlo, kavárenské poflakování nebo pětatřicetihodinový pracovní týden, přesto průzkum společnosti Eleas z října loňského roku ukázal, že mimo pracovní dobu se práci pravidelně věnuje více než třetina Francouzů. Šedesát procent jich pak změny představené ministryní práce Myriam El Khomri vítá.
Opatření cílící na omezení negativních důsledků nikdy nekončící dostupnosti již v minulosti představily německé automobilky Volkswagen a Daimler, francouzská Areva nebo pojišťovna Axa. Zaměstnanci jsou večer a o víkendech od pracovní e-mailové komunikace odstřiženi úplně, zprávy zaslané kolegům na dovolené jsou pak systémem automaticky ničeny.
Mezi hlavní argumenty odpůrců zákona patří omezení flexibility, jež může být pro mnohé zaměstnance naopak žádoucí. Rodiče malých dětí například často upřednostňují pracovat večer, když děti spí, a odpoledne mít volno. Nejásají ani lidé ve velkých městech, kteří jsou zvyklí do práce dojíždět. Čas strávený ve vlaku nebo v městské hromadné dopravě doteď s oblibou využívali k vyřizování pracovních povinností. Problémy by nakonec mohla způsobit také komunikace s kolegy v jiných časových pásmech.
Otázkou tedy zůstává, zda není přílišná regulace pracovního režimu kontraproduktivní. Tlak, jejž moderní společnost vytváří na jednotlivce, je dnes sice enormní a má tendenci zasahovat do dalších a dalších sfér lidského života, zároveň ale dává každému téměř neomezený prostor pro seberealizaci a uzpůsobení života tak, jak mu nejlépe vyhovuje.
