Dobrovolnice jela do Ugandy pomáhat dětem. Kvůli adopci jednoho z nich se ocitla bez prostředků
„Stála jsem na prašné ulici v jedné vesnici v Ugandě. Do rukou mi dali pětidenní novorozeně a můj život se od té chvíle změnil,“ napsala dobrovolnice Emilie Larterová, která ve svých dvaadvaceti letech po ukončení studií na vysoké škole chtěla začít pomáhat v humanitárních organizacích v Africe. Tehdy ještě netušila, že se za několik měsíců ocitne zcela bez prostředků.
Emilie teď proto pomocí internetové sbírky shání finanční prostředky, chce totiž zůstat v Ugandě s Adamem, kterému jsou už dva roky, a vychovávat jej tam. Její příběh však začíná v Ugandě, kde se jí Adam doslova dostal do rukou.
Emilie začala pracovat pro organizaci, která poskytovala základní hmotnou pomoc dětem a jejich rodinám trpícím nouzí. Jednoho večera dostali pracovníci informaci, že je nutné vyjet do vesnice Butagaya, asi pětadvacet kilometrů vzdáleného místa od jejich centrály. Ani jeden z pracovníků nevěděl přesně, co se ve vesnici stalo.
Do Butagayi každopádně přijeli zrovna v okamžiku, kdy vesničané pohřbívali sedmičlennou rodinu. Zahynula matka a šest dětí a jediný, kdo přežil, byl pětidenní novorozenec jménem Adam. Emilie ve svém emotivním příběhu, který sepsala pro web deníku Mirror, popsala, že jí pětidenního chlapce vesničané doslova dali do rukou, aby se o něj postarala.
Emilie se o novorozeně starala jako o vlastní, přilnula k němu a rozhodla se jej adoptovat. Na to ale neměla peníze – adoptovat dítě z Afriky není administrativně ani finančně snadná záležitost – a tak pracovala dál v humanitární organizaci a začala také učit ve škole. Když poprvé ztratila práci, rozhodla se vrátit zpátky do Velké Británie, odkud pochází.
Chtěla tam vydělat peníze, aby se mohla vrátit do Ugandy a vychovávat tam malého Adama. Nakonec se jí nějaké peníze podařilo vydělat, když byl Adamovi rok, vrátila se k němu. V Ugandě se živila všude možně jako učitelka angličtiny, hlídala děti a pomáhala s jejich výchovou. Finanční prostředky však stále nestačily na adopci.
Do pomoci Emilie zapojila i svou rodinu. Její rodiče jí pomáhali, jak mohli, ovšem před loňskými Vánoci přišla další rána – Emilie opět přišla o práci a novou v Ugandě nemůže sehnat. Nyní tam s Adamem chce zůstat stůj co stůj, ovšem vypadá to, že se jí to povede, jen pokud sežene dostatek finančních prostředků, které nyní shání pomocí internetové sbírky.
