Slavnostní odhalení pamětní desky generála Sergeje Vojcechovského v Konviktské ulici

Slavnostní odhalení pamětní desky generála Sergeje Vojcechovského v Konviktské ulici Zdroj: Tereza Stonišová

Slavnostní odhalení pamětní desky generála Sergeje Vojcechovského v Konviktské ulici
Slavnostní odhalení pamětní desky generála Sergeje Vojcechovského v Konviktské ulici
Slavnostní odhalení pamětní desky generála Sergeje Vojcechovského v Konviktské ulici
Slavnostní odhalení pamětní desky generála Sergeje Vojcechovského v Konviktské ulici
Slavnostní odhalení pamětní desky generála Sergeje Vojcechovského v Konviktské ulici
13 Fotogalerie

Československý generál odvlečený špiony Sovětského svazu se konečně dočkal pamětní desky

Tereza Stonišová

Generál Sergej Vojcechovský, jeden z nejtalentovanějších československých důstojníků vůbec, se po 66 letech po své smrti dočkal alespoň malého zadostiučinění. V pražské Konviktské ulici mu byla včera odpoledne odhalena pamětní deska, která připomíná jeho smutný osud. 

Spor o desku generála Vojcechovského se táhl již více než rok. Majitel objektu, kam pamětní deska patří, totiž připomínku slavného generála na svém – nyní hotelu – nechtěl. Objekt, ze kterého se stal hotel, však nebyl místem rekreace turistů vždy. Koviktská ulice číslo 5 totiž byla zemské vojenské velitelství v Praze, odkud generála Vojcechovského odvedli příslušníci kontrarozvědky SMERŠ do nápravně-pracovního táboru na Sibiři. Deska je však na vedlejším domě – na domě číslo 4. Majitel hostelu si totiž desku na svém objektu nepřál, naštěstí však přispěchal na pomoc ředitel sousední školy, který s umístěním desky souhlasil. 

8. května 1945 jsme oslavili osvobození od nacismu. Traduje se, že Rudá armáda osvobodila Prahu, ovšem to není přesné – hlavní podíl na osvobození Prahy měli sami Pražané, společně s armádou generála Vlasova, která má na vítězství pražského povstání lví podíl.

Když Rudá armáda postupovala svou napříč Evropou, nebyl jediný cíl osvobození. Stalinova paranoia a chorobná touha se zbavit všech možných nepřátel dala vzniknout kontrarozvědce SMERŠ, která na území celé Evropy v tichosti zatýkala ruské emigranty, kteří z Ruska odešli po bolševické revoluci v roce 1917. Této rozsáhlé ruské diaspoře se příslovečně říkalo bílá – často to totiž byli lidé, kteří sympatizovali s ideály ruské únorové revoluce 1917 a bělogvardějskými armádami, které pak v ruské občanské válce podlehly lépe organizovaným rudoarmějcům.

Sergej Vojcechovský byl přesně takovým „bílým“ emigrantem, který se dostal do Československa nikoliv jako uprchlík, ale jako navrátilec s československými legionáři. Vojcechovský se stal velitelem československých branných sil a stál za nejrozsáhlejší modernizací československé armády. Během mnichovské krize v roce 1938 byl jedním z nejsilnějších zastánců názoru, že se má s Němci bojovat. Během let 2. světové války byl „odstaven“ do výslužby, pečlivě sledován německým gestapem. Vojcechovského odvedli k výslechu nejprve 8. května 1945, když se do Prahy dostala Rudá armáda. Následně jej propustili – aby jej o 4 dny později opět zatkli a poslali do Sovětského svazu. Tam byl, podobně jako ostatní ruští emigranti – odsouzen k deseti letům vězení. Na následky věznění však po 6 letech, roku 1951, zemřel. 

Slavnostní odhalení pamětní desky generála Sergeje Vojcechovského v Konviktské ulici

Video placeholder
Slavnostní odhalení pamětní desky generála Sergeje Vojcechovského v Konviktské ulici • Tereza Stonišová