Írán se chce dál otevírat Západu. Reformista Rouhání se znovu stane prezidentem
Íránci v pátek volili prezidenta. Boj mezi sebou svedli stávající prezident Hasan Rouhání, který v Íránu před čtyřmi lety inicioval nastolení reformního prozápadního diskurzu, a kontroverzní žalobce Ebrahim Raisi, který Íráncům nabídl návrat k izolacionismu a konzervatismu. Výsledek podle komentátorů určí směřování země na dlouhá léta dopředu. Ačkoliv nebyly zatím spočítány všechny hlasy, Rouhání svůj post nejen s největší pravděpodobností obhájí, ale opře svůj nový mandát o drtivou podporu obyvatelstva.
O znovuzískání úřadu se v letošních volbách pokusil i bývalý prezident země Mahmúd Ahmadínežád, během jehož vlády (2005–2013) byly vůči zemi zavedeny kvůli jadernému programu a porušování lidských práv tvrdé sankce. Jeho kandidatura však byla ústavním soudem zavržena. Sankční režim, který dlouhodobě poškozoval íránskou ekonomiku a negativně ovlivňoval již tak poměrně nízkou životní úroveň běžného obyvatelstva, byl po několikaletém dialogu mezi stálými členy Rady bezpečnosti OSN plus Německem a Íránem zrušen v lednu 2016. Diplomatické kanály vedoucí ke změně mohly být otevřeny jen v důsledku ochoty nové Rouháního vlády.
V prezidentském klání se stal hlavním protivníkem osmašedesátiletého Rouháního o dvanáct let mladší soudní úředník a žalobce Ebrahim Raisi. Raisi se během volební kampaně jako charismatický lídr neprojevoval, sázel na populistická hesla a obecný odklon od spolupráce se Západem. Raisi byl údajně podporován také duchovním vůdcem země a jeho faktickou hlavou Ájatolláhem Chameneím. Ten sice podporu Raisiho veřejně nedeklaroval, jeho prohlášení však během kampaně nepůsobila ani neutrálně.
Od revoluce, která v roce 1979 svrhla šáha Muhamadda Rézu Pahlavího, je Írán islámskou republikou v čele s titulární hlavou státu – prezidentem. Většinu výkonné moci ve své funkci však kumuluje duchovní vůdce, který je volen Radou expertů. Ti jsou do svých funkcí opět jmenováni duchovním vůdcem. Íránská forma vlády je tak považována za hybrid mezi demokracií a teokracií. Orientace prezidentů, již mohou být dle ústavy zvoleni jen dvakrát za sebou, však v posledních dekádách hraje čím dál větší roli.
Volební místnosti byly pro 56 miliónů oprávněných voličů otevřeny od pátečního rána. Zavírat měly oficiálně v šest hodin večer. V místech, kde lidé i po této hodině stále čekali na deklarování svého občanského práva, se volilo až do půlnoci. V sobotu ráno byla sečtena více než polovina hlasů. Rouhání vedl před Raisim o čtyři milióny hlasů, což naznačuje drtivé vítězství. Nečekaně vysoká byla také volební učast, která v některých okrscích dosahovala až devadesáti procent.
