S brexitem skončí volný pohyb, oznámili Britové. Co všechno to znamená?
Britský ministr pro imigraci Brandon Lewis dnes oznámil konec volného pohybu pracovníků po březnu 2019, kdy má Velká Británie opustit Evropskou unii. Podoba budoucího migračního vztahu mezi Brity a EU byla jedním z třecích polí při vyjednávání o odluce. Z Lewisových slov lze číst, že by se měl britský postup blížit spíše takzvanému tvrdému brexitu, jejž prosazovala premiérka Theresa Mayová a někteří ministři.
O něco jinak však zní vyjádření ministryně vnitra Amber Ruddové. Ta v článku pro list Financial Times napsala, že v roce 2019 by neměl nastat „prudký zlom“ v migrační politice a nějakou dobu by měl fungovat přechodný režim. Dále uvedla, že Británie bude nadále přijímat „ty nejlepší z celého světa“, lidi, kteří „napomáhají k prosperitě Spojeného království“. Nová pravidla budou podle ní ještě probrána s představiteli britských podniků, odborů a univerzit.
Klíčovým požadavkem britského kabinetu při vyjednávání bylo od začátku zachování možnosti volného obchodu se zeměmi EU. Tuto podmínku byla ale většina evropských politiků ochotna akceptovat jedině za předpokladu, že Britové nezruší volný pohyb osob a zboží. Jak zbylá sedmadvacítka zareaguje, bude patrně pro konečnou podobu nových regulí ještě zásadní.
Ministr Lewis také vyslovil přání v příštích letech dramaticky snížit počet imigrantů přicházejících do Spojeného království. A to konkrétně ze současných 248 tisíc ročně na desítky tisíc. K tomu bude potřeba tvrdší přístup, jednání o volném obchodu tak asi nebudou jednoduchá. Představitelé evropských institucí v čele s europoslancem Verhofstadtem si představovali spíše norskou cestu – tedy absolutně volný pohyb výměnou za členství v zóně volného obchodu.
Britská poradní komise pro migraci (Migration Advisory Committee) má ještě v dohledné době vypracovat podrobnou analýzu sociálních dopadů a benefitů migrace z EU na britskou ekonomiku. V kampani před referendem se podařilo ve velké části společnosti vytvořit představu, že do Británie přicházejí především méně kvalifikovaní pracovníci z postkomunistických zemí, kteří berou práci rodilým Britům a jsou zdrojem kriminality.
Z dat Národního statistického úřadu (ONS) ale vyplývá, že polovina loňských příchozích pocházela ze zemí západní Evropy. Naproti tomu pouze 19 procent jich pocházelo ze států bývalého východního bloku, jako je Polsko, Litva nebo Česká republika. Poláci, kteří jsou ze všech těchto národů v Británii nejpočetnější, zaujímají v celkové britské populaci jedno procento.
Proč jednání o odchodu Británie z EU drhnou a co bude po roce 2019? 6 palčivých otázek o brexitu >>>
Celé jednání se na tomto bodu může a nemusí zadrhnout. Kabinet premiérky Mayové bude pod dvojitým tlakem veřejnosti. Jednak ze strany zastánců brexitu, kteří si, motivováni špatnými vztahy s východoevropskými přistěhovalci, budou přát zrušení volného pohybu nebo jeho co nejpřísnější omezení. Naproti tomu odpůrci brexitu budou stát na straně výše zmíněné norské cesty. Do toho si připočtěme evropské vyjednavače, kteří mají na Brity také dost pák.
Již dříve se Theresa Mayová vyjádřila v tom smyslu, že pro Británii je lepší žádná dohoda než dohoda špatná. Scénář bez dohody by ale podle ní znamenal výrazné ohrožení spolupráce na boji proti terorismu.
A co se stane s občany EU, kteří v Británii žijí v současnosti? Téměř nic. Lewisův plán na redukci přistěhovalectví se jich zvlášť nedotkne, právo na život a práci v Británii budou mít i nadále. Ti, již v Británii žijí déle než pět let, budou ale muset nové zažádat o trvalý pobyt (tzv. settled status) pod novým režimem a pod speciálním identifikačním registrem.
I to může řadu z nich od setrvání na ostrovech odradit. Rovněž velkou část už asi stihly vyděsit množící se útoky na Poláky, jichž začalo přibývat po referendu. Mluvčí Liberálních demokratů pro domácí otázky Ed Davey například připomněl velký počet kvalitních zdravotních sester ze zemí unie, které už teď britské nemocnice opouštějí.
Z vyjádření ministra Lewise toho zatím mnoho vyčíst nejde. Nejvíce bude záležet na novém imigračním plánu, jejž Britové hodlají ještě tento rok zveřejnit a se kterým přijdou na jednání s evropskými špičkami. Že by však britská vláda chtěla nějak zvlášť ustupovat, to se zatím nezdá.
