Fenomén Uber: Jak funguje, proč ho zakazují a je lepší než taxikář?
Platformy sdílené ekonomiky dobývají v posledních letech svět. Patří mezi ně i alternativní taxislužba Uber, se kterou se místo klasických „drožek“ jezdí už v 83 zemích světa. Není divu, že taxikářům pije krev – Uber je totiž levnější, celkem snadno dostupný a momentálně zkrátka v módě. V čem jsou ale jeho nevýhody? A jak celý systém vůbec funguje?
Samotná mobilní aplikace je celkem intuitivní. Cestující si na mapě vyhledá nejbližší řidiče a podle ceny, typu auta a recenzí si jednoho vybere a objedná. Ve městech jako je Praha přijíždí řidič běžně do pár minut. Platíte buď před cestou z účtu, anebo u řidiče v hotovosti. Až potud je Uber celkem podobný běžnému taxíku.
Pro uživatele na první pohled nejznatelnější rozdíl spočívá v ceně. Uber je podle serveru Business Insider ve velké většině měst levnější než normální taxislužba, v Los Angeles za něj například dáte méně než polovinu ceny klasického taxi. To v Praze vyjde v průměru na 24,5 koruny za kilometr, zatímco Uber (podle vlastních statistik) jen za necelých 10 korun. Cena se pak může zvyšovat s ohledem na dopravní situaci nebo momentální poptávku.
Taxikáři, kteří proti Uberu protestují, argumentují především faktem, že řidiči Uberu svůj výdělek nedaní a neodvádí z něj sociální a zdravotní pojištění. Těm pražským vedle toho vadí i podle nich nízký počet kontrol, kterým Magistrát Uber doposud podrobil – běžní taxikáři musí procházet kontrolou každý rok, zatímco na zhruba 2 tisíce řidičů Uberu v Praze dosud připadlo jen asi 70 kontrol.
Že by se však Uberem dalo živit bez zdanění, není tak úplně pravda. Podobně jako pro jakýkoli jiný přivýdělek u něj totiž platí, že nezdaněný je pouze zisk do 20 tisíc korun ročně.
Řidičem Uberu se může stát v podstatě kdokoli – pro získání licence vám stačí řidičský průkaz, dovršených 21 let a čistý trestní rejstřík. S klasickou taxislužbou to zdaleka tak lehké není – abyste se stali taxikářem, musíte složit zkoušky z odborné způsobilosti a místopisu. Základní vybavení taxi (taxametr, svítilna, polepy…) pak spolkne dohromady s poplatky za zkoušky přibližně 15 až 20 tisíc korun.
Ne zcela přesvědčivý je pak způsob, jakým Uber garantuje bezpečnost a kvalitu jízdy. Na jeho českých webových stránkách se v kolonce „Jak tě chráníme“ dozvíte pouze to, že řidiči jezdí až k domu, nediskriminují na základě rasy a pohlaví a můžete si před jízdou prohlédnout jejich profil.
Důvodem, proč některé města Uber zakazují, je pak především zatím nedokonalá legislativa. Protože Uber nemá stejné zákonem dané podmínky jako běžní taxikáři, je pro město mnohdy jednodušší jej zakázet. Stalo se tak například krátce po spuštění provozu v Brně.
V Čechách je Uber populární teprve druhým rokem, funguje ale už od roku 2011, kdy ho zakladatel Travis Kalanick představil v San Franciscu. V loňském roce využily jeho aplikaci pro svoji cestu dvě miliardy lidí a podle agentury Bloomberg má jako společnost momentálně hodnotu 69 miliard dolarů.
