100 000 tisíc lidí u nás trpí epilepsií. Co přesně dělat a jak pomoci epileptikům během záchvatu?
Několik minut trvající křeče, výpadek vědomí po dobu několika minut a pak i hodiny, než se člověk dostane do normálu. Tak si většina lidí představuje epilepsii. Druhů epileptických záchvatů je ale víc a většinou jsou mnohem slabší. Připomeňme si základní fakta u příležitosti Světového dne boje proti epilepsii. Jak se k epileptikům chovat?
Úterý 26. března je Světovým dnem boje proti epilepsii. To je dobrá příležitost k tomu, seznámit veřejnost s touto nemocí, kterou trpí zhruba jeden člověk ze sta. Kvůli svým projevům totiž epilepsie stále zůstává velkým společenským tabu a pojí se s ní řada mýtů.
Nebojte se epilepsie
Prvním místem, kde by se o epilepsii mělo začít intenzivně mluvit, jsou základní a střední školy. Společnost E, nezisková organizace, která se již 27 let věnuje pomoci lidem s epilepsií, vydává právě teď vzdělávací balíček „Nebojte se epilepsie“.
Balíček obsahuje výukové materiály pro žáky i učitele, vzdělávací film „Upadni a choď“ i spoty o první pomoci při epileptickém záchvatu, které byly součástí nedávné kampaně #zadnoupaniku.
„Vydáním balíčku chceme zdůraznit důležitost osvěty a vzdělávání. To jsou nejúčinnější zbraně, které zatím máme k dispozici proti bariérám, které epilepsie lidem v životě vytváří,“ říká k tématu Alena Červenková, ředitelka organizace. Celý balíček lze bezplatně stáhnout na webu Společnosti E.
Dítě s epilepsií ve škole
Samostatnou kapitolou je pak dítě trpící epilepsií a přístup ostatních dětí k němu například ve škole. „Učitel by si měl osvojit základní znalosti o této nemoci. Vědět, k jakým situacím může ve třídě dojít, jak může tato nemoc ovlivnit emoční, sociální i tělesný vývoj dítěte a jaký může mít vliv na jeho učení,“ říká dětská psycholožka PhDr. Lenka Hulanová.
„Důležitá je komunikace učitele s rodiči dítěte. Právě ti jsou nejlepším zdrojem informací. Někteří rodiče se mohou obávat, že se k jejich dítěti bude učitel nebo spolužáci chovat necitlivě, pokud se o jeho onemocnění dozví. Je to však právě naopak. Větší informovanost učitelů a žáků ve třídě vede k většímu porozumění a pochopení na všech stranách. Dítě s epilepsií pak ve třídě nezažívá tak velký stres a diskomfort,“ vysvětluje Hulanová.
To potvrzují i slova jednoho z mnoha rodičů, který se Společností E spolupracuje: „Tomáš měl štěstí na paní učitelku i na kolektiv, který je úžasný – děti jsou spolu od první třídy. Když se mu přihodí záchvat, přiběhnou, podrží ho za ruku, počkají, až to přejde, a běží za paní učitelkou, že Tomáš už to, paní učitelko, zase měl!“
S epilepsií se dá plnohodnotně žít
„Řada lidí si o epilepsii myslí, že se jedná o duševní poruchu. Tak to ale není. Jde o neurologické onemocnění, které se může objevit kdykoliv během života,“ vysvětluje podstatu nemoci Alena Červenková.
Život s epilepsií vyžaduje více úsilí. Ve většině případů se dá ale zvládnout a onemocnění není výraznou překážkou pro rodinný ani pracovní život. Klíčovou roli hraje přístup okolí. Bez podpůrného a informovaného prostředí v rodině, mezi přáteli a v pracovním či školním kolektivu se dají důsledky epilepsie zvládnout jen stěží.
Strach z epileptických záchvatů
Největší strach mají lidé z takzvaných „velkých“ epileptických záchvatů, které mohou někdy vypadat děsivě a provází je ztráta vědomí, křeče i pěna u pusy. Ve většině případů ale záchvaty probíhají mnohem méně dramaticky a projevují se třeba jen pouhým „zahleděním“, brněním nebo krátkodobými výpadky paměti. 70 procent nemocných navíc dlouhodobě záchvaty nemá díky užívání předepsaných léků - tzv. antiepileptik.
„Lidé by měli vědět, jak se při epileptickém záchvatu zachovat. Důležité je ale také to, že lidem s epilepsií nejvíce prospějeme, budeme-li je brát takové, jací jsou, a nebudeme se jejich nemoci bát. Právě to je potřeba vysvětlovat dětem už na základních školách,“ uzavírá téma Alena Červenková.
