Migrační krize jinak: Maďaři v Iráku postavili školu, opravili domy a pomáhají nemocnici. Vše pro místní křesťany
Evropští politici, včetně těch českých, často hovoří o tom, že migrační krize se má řešit především na místech, kde vzniká. Otázkou je ale také to, komu pomáhat, jak a zda to bude v budoucnosti pro nás prospěšné. Například v Afghánistánu se to moc nedaří. Maďarská vláda se proto rozhodla v severním Iráku, na území, které ovládá kurdská samospráva, vzít věci do vlastních rukou. Bez pomoci velkých mezinárodních organizací.
Maďaři se především snaží, aby lidé ze severu Iráku dál neutíkali, aby se naopak vrátili do svých domovů. K tomu ale místní obyvatelé i uprchlíci z jiných částí Iráku potřebují mít kde bydlet, děti musí chodit do školy a je potřeba také zajistit chod nemocnic a dalších zařízení.
Před několika dny proto maďarský ministr pro lidské zdroje Zoltán Balog (mimochodem, je to kalvinistický duchovní, představa, že někdo takový by seděl v Babišově vládě, je absurdní, že? – pozn. autora) navštívil Arbíl, což je metropole Kurdistánu na severu Iráku. Tam například otevřel školu, kterou s příspěvkem téměř 640 tisíc euro, bude provozovat místní Chaldejská katolická církev, která je podřízena papeži ve Vatikánu. Místní křesťané byli v posledních letech po celém Iráku terčem vyvražďování a útlaku ze strany Islámského státu a mnoho z nich proto muselo uprchnout ze svých domovů. Někteří se teď vracejí, nebo začali žít jinde.
Maďarská vláda už předtím podepsala dohodu s křesťanskou nemocnicí Saint Joseph v Arbílu, která poskytuje bezplatnou péči také uprchlíkům. Budapešť jí dala léky za 470 tisíc euro.
Ministr Balog také navštívil město Tel Eskof, které od srpna 2014 do května 2016 ovládal Islámský stát. Předtím mělo kolem 11 tisíc obyvatel, v době krutovlády džihádistů mnoho lidí uprchlo. V poslední době tam ale bylo rekonstruováno, také s pomocí maďarské vlády, tisíc domů. Opraveno bylo za maďarského přispění také komunitní centrum a jeden z křesťanských kostelů.
Aby byla pomoc co nejrychlejší a nejúčinnější, Maďaři jí organizovali s místními samosprávami jen pro zcela konkrétní projekty a bez pomoci mezinárodních organizací.
A teď ta zásadní otázka: Pomůže to vyřešit migrační krizi, kterou je zasažena i Evropa? Zcela jistě to krizi jako takovou nevyřeší. Alespoň to ale vypadá smysluplně. Protože dlouhodobé řešení a zmírnění krize je hlavně v tom, že většina obyvatel bude moci žít tam, odkud pocházejí. K tomu potřebují na místě důstojné podmínky pro život. Škola, domy a nemocnice podobné zázemí tvoří. To Maďaři pochopili dobře. Co my?
