Saúdský korunní princ šokoval v USA: Židé mají právo na vlastní zemi
Muhammad bin Salmán, saúdský korunní princ, se rozhodl, že se zapíše do dějin. Sám o sobě mluví jako o vizionáři, jenž by rád otevřel svou zemi světu a život v ní učinil příjemnějším pro všechny. Vizionář je nicméně příliš skromné označení – obzvlášť když jde o někoho, komu, jak začíná být zřejmé, nestačí se do dějin jen zapsat, ale kdo chce (a nejspíš bude) dějiny psát sám.
První oficiální cesta MbS, jak bývá jméno korunního prince zkracováno, do Spojených států se nesla v duchu hledání investic a propagace plánu nazvaného Vize 2030, jež má zajistit Saúdské Arábii nezávislost na výnosech z ropného průmyslu, a který zatím zůstává spíš v plenkách. Ukázalo se, že se MbS od tradičního modelu saúdského vedení, na nějž jsou blízkovýchodní reportéři zvyklí, víc lišit nemůže, snad ani kdyby odložil tradiční oděv.
Je víc než zřejmé, že byť není dvaaosmdesátiletý král Salmán v nijak špatném stavu, u kormidla už stojí jeho syn. A pokud se dá skutečně věřit jeho příznivcům z Wall Streetu a Bílého domu (obzvlášť pak kamarádovi Jaredu Kushnerovi), chystá se MbS s tradičními saúdskými pořádky velice rychle a zásadně zatočit.
Samí správní nepřátelé
Podobně výrazná politická postava nemůže nikoho, kdo se o blízkovýchodní region zajímá, nechávat chladným. A byť by seznam toho, co by se dalo MbS vyčíst, rozhodně nebyl kratší než týdenní nákup, nevede si korunní princ na vrcholné politické úrovni vůbec špatně. Z našeho pohledu si zatím zvládl nadělat jen samé správné nepřátele. Striktně se vymezuje proti vůdčím postavám Islámského státu, Hizballáhu, Hamásu, al-Káidě, húthíjům a kompletnímu vojenskému a duchovnímu vedení Íránu.
Jako bonus pak poslouží zástup zkorumpovaných příbuzných, které nechal zavřít do luxusního domácího vězení v Rijádu. Ti všichni by rádi viděli princovu hlavu na míse (příbuzní možná klidně na krku, ale hezky uklizenou v Ritz-Carltonu, kde teď sedí se zmraženými účty a obviněním z korupce oni). Dvaatřicetiletého Muhammada to ale nijak zvlášť neděsí.
Korunní princ připomíná svým vystupování jordánského krále Abdalláha II. I on byl po svém zvolení do čela země očividně znechucený svými příbuznými, kteří v zásadě nic nedělali, zpátečnickou kmenovou a klanovou politikou, a i on se obával jak ší’itského, tak sunnitského extremismu. Jenže Saúdská Arábie je na rozdíl od Jordánska jedním z pilířů Blízkého východu, a kdyby MbS skutečně zrealizoval vše, o čem mluví, region čekají velké změny.
