Viděla jsem 300 poprav, říká žena, která v Texasu přihlížela výkonům trestu smrti
V americkém státě Texas popravili v posledních letech mnohonásobně více odsouzených než v jiných amerických státech. Redaktor BBC Ben Dirs měl nyní vzácnou příležitost hovořit se ženou, která přihlížela třem stovkám takových výkonů rozhodnutí. Jaký na ni tato zvlášní práce měla vliv?
Plakala, když to sama od sebe nejméně očekávala, řekla reportérovi v rozhovoru. Před 18 lety například přihlížela popravě Rickyho McGinna, kde ženu rozplakala matka odsouzeného, starší dáma, která přišla na popravu zřejmě ve svém jediném svátečním nedělním oblečení. Když začal výkon probíhat, vztáhla ruce ke skleněnému sklu oddělující místnost přihlížejících od cely smrti. Michelle Lyonsové, ženě, která takových smrtí viděla tři stovky, vhání tato scéna i nyní, po osmnácti letech, do očí slzy.
Dvanáct let byla drobná tmavovláska Michelle svědkem poprav všech odsouzených, které v Texasu proběhly. Nejprve jako reportérka tamního deníku, následně jako mluvčí Odboru trestního soudnictví v Texasu (TDCJ, Texas Department of Criminal Justice), kde pozorování poprav bylo součástí výkonu jejího povolání.
Když v roce 2000, kdy viděla poprvé v cele smrti zemřít odsouzeného, napsala pak ve sloupku deníku: „Cítím se úplně normálně. Měla bych snad z toho být špatná?“ Tenkrát jí bylo 22 let. Svou empatii prý tenkrát věnovala hlavně obětem, které zemřely rukou těch, které viděla umírat výkonem soudního rozhodnutí. „Bylo to prostě součástí mé práce,“ řekla žena reportérovi.
Z toho, co popsala při rozhovoru, vyplynulo, že většinu věcí, které při své práci viděla, se pokusila vytěsnit. Přestože se pokusila držet emoce na uzdě, když popravy lidí viděla, někde v nitru v ní zůstával nepříjemný pocit. Ten se prý „pokusila uzavřít někam hluboko a strčit jej do kouta své paměti.“ Z poprav si pamatuje hlavně detaily, které se jí vytěsnit nepodařilo – jeden z odsouzených, který zavraždil svou matku a dceru, přišel na popravu v dioptrických brýlích. „Pozorovat lidi, jak jejich duše opouští tělo, se nikdy nestane věcí normálu. Texas popravoval v takovém měřítku, že popravy postupně zdokonalil a já měla pocit, jakoby popravy nahrazovaly divadlo,“ popisuje žena.
Lyonsová si také vybavuje, jak přesně poprava vypadá. Elektrická křesla byla už dávno nahrazena humánnějšími metodami, a tak jsou odsouzení nejprve uspáni a vypadají jen jakoby odpočívali. Další injekce jim však do těla vpraví smrtící látku. Z této fáze si žena pamatuje zvuky – někdy zakašlání, někdy výdech nebo skřek, který vydá umírající tělo ve snaze znovu získat z těla vytlačovaný kyslík.
Michelle Lyonsové prý často chodí maily a zprávy, které jí vyčítají spoluvinu na „státním mechanismu vražd“. „Občas na to ještě odpovídám, naštvaně,“ říká žena. Ale většinu zpráv prý nechává bez odezvy.
Texas trvale zůstává na prvním místě mezi americkými státy v žebříčku počtu popravených odsouzených. Mezi lety 1924 až 1964 se ve státě popravovalo na elektrickém křesle, nyní se k usmrcení užívá injekce. Popravy probíhají v nenápadné budově zvané Huntsville Unit. Od 30. let 19. století až do roku 2015 popravil stát více než 1200 vězňů.
