Zvířata začínají žít nočním životem, aby se co nejvíce vyhnula lidem
Výlety do přírody jsou možná pro lidi spásným řešením, k němuž se uchylují, aby unikli rušným a prašným městům, na faunu to ale kdovíjak dobrý vliv nemá. Ba naopak – nejnovější průzkum zaměřující se na reakce zvířat vůči lidské přítomnosti ukázal, že zvěř dokonce mění své návyky, aby se člověku vyhnula.
Minulý čtvrtek zveřejnil tým biologů z Kalifornské univerzity v Berkley výsledky průzkumu, který byl publikován v prestižním časopise Science Magazine. Výsledky studie naznačují, že člověk svým chováním – i tím nejobyčejnějším – významně a bohužel negativně ovlivňuje chování některých zvířecích druhů. Ukazuje se, že přítomnost lidí na zvířata působí stresově, a v důsledku toho se zvířata naučila lidem vyhýbat. A aby to vůbec bylo možné, z některých druhů se staly noční, i když se dříve přirozeně pohybovaly za denního světla.
Na chování zvířat mají vliv nejen turistické výlety lidí do přírody – typicky kempování atd., ale především neustálá urbanizace, rozšiřování staveb do okrajů měst. Zvířata člověku stále ustupují (doslova) a postupně mění své návyky tak, aby eliminovala stres z lidské přítomnosti. S neustálým zvětšováním lidského osídlení pak úzce souvisí také nezadržitelný růst lidské populace.
Studie formou kumulativní metaanalýzy srovnávala výsledky průzkumů ze všech kontinentů, pozorovaných druhů bylo 72. U 62 % zvířat se ukázala tendence vyhýbání se lidem únikem k nočnímu životu, na který ale zvířata často nejsou stavěná. Noční život se projevil například u kanců v Polsku, tygrů v Nepálu, kojotů v Kalifornii nebo třeba vyder v Brazílii.
Předchozí průzkumy potvrzovaly trend, který se týkal hlavně savců: spočíval v postupném vzdalování se zvířat ze svých přirozených teritorií dál od lidí. Zvířata také začala trávit méně času hledáním potravy, protože i při této příležitosti hrozilo, že se setkají s člověkem. Vedoucí současné studie Kaitlyn M. Gaynorová k výsledkům uvedla, že „...si často myslíme, že v přírodě nezanecháváme téměř žádné stopy, i sebekratší přítomnost však může mít nevratné následky“.
