Skutečná “bláznivá Viktorka” zemřela před 150 lety. Jak se její život lišil od postavy v Babičce Boženy Němcové?
Před 150 lety, 17. října 1868, zemřela Viktorka Židová, jejíž osud popsala v postavě Viktorky od splavu Božena Němcová v Babičce. Polomrtvou šestasedmdesátiletou choromyslnou žebračku Viktorku tehdy nalezl Josef Kaněra ze Zlíče na svém pozemku v malé jeskyňce v dubině pod Žernovem na Náchodsku.
Protože byla nemajetná a Kaněra se obával, že ji bude muset pohřbít na vlastní náklady, odvezl umírající do Červené Hory, odkud pocházela. Tam také zemřela a 19. října 1868 byla na obecní útraty pohřbena do společného hrobu chudých na hřbitově v Červeném Kostelci.
Tak smutně skončil neradostný život ženy, která se stala předobrazem nebohé bláznivé Viktorky od splavu. Boženu Němcovou, která ji ve své Babičce značně přikrášlila a přiřkla jí mnohem romantičtější osud, přežila o více než šest let.
Viktorka a voják
Viktorie Terezie Židová se narodila 9. června 1792 v Červené Hoře na Náchodsku. Jejím osudem se stal černý myslivec z rakouské lehké pěchoty, který byl jeden čas ubytován v Žernově. Viktorka se do něj zamilovala, její rodiče ale byli proti. Ona se pak přesto za ním vypravila do Hradce Králové, voják ale její city neopětoval.
Viktorka se vrátila do rodného kraje a začala se toulat. Navíc porodila a novorozeně neutopila v Úpě, jak se píše v Babičce, ale pohodila v Žebrácké rokli nedaleko Červené Hory. Jako dvaačtyřicetileté se jí pak ještě narodil syn Jan.
Nezemřela po úderu blesku, jak napsala Němcová, ale sešlostí stářím. "Ve Viktorčině osudu se blesk ale vyskytl. Podle pamětníků totiž v roce 1944 sjel zčistajasna do jejího náhrobku. Takže se vize velké spisovatelky naplnila," řekl jednou průvodce v Domku Boženy Němcové.
