Předem musím říct, že článek tohoto formátu bych čekala spíše v Blesku než v Reflexu. Je vidět, že nejen se zdravotnictvím, ale i s žurnalistikou to jde od desíti k pěti.
A ačkoliv to nebylo autorky úmyslem, vypovídá o stavu českého zdravotnictví, z kterého se stal takový švédský stůl, kde mají všichni pocit, že na všechno mají nárok a navíc zdarma. Výdaje na zdravotnictví se zvyšují, ale lidé jsou čím dál tím víc nemocní. Jediná náprava systému je vyšší spoluúčast pacienta, ale to je politicky neprůchodné, tak nezbývá nic jiného, než čekat, až to celé zkolabuje.
Ale, co nezáleží na penězích, je vzájemný respekt a slušnost, která v tomto případě chyběla jak na straně lékařky, tak na straně paní redaktorky.

Vy všichni,co tady tu paní s urgentními bolestmi
haníte, jste tuhle akutní bolest zřejmě nidkdy nezažili.
Já sama jsem po třech operacích bederní páteře a
věřte mi, že by jste takovou bolest zažít nikdy nechtěli.Plně chápu její stížnost,protože možná
stačil jen lidský přístup a kapačka,která by jí pomohla alespoň na chvíli od té ukrutné bolesti.
Toť vše. To co ta paní prožívala je nepřenosné,musí
se to zažít aby jste pochopili o co jde.....

Byl mi zde smazán komentář k ufňukanému článku Kateřiny Kadlecové, kterou chytl ústřel a musela do nemocnice na pohotovost, kdy za ruku ji tam celý večer musel držet její manžel , údajně právník,zatímco nechala doma děti ve věku batolat samy doma.
Takže použila jsem slovo blbka, a opakuji můj názor, že výraz b.l.b.k.a je ještě šetrný oproti tomu co si myslím.No a když b l b k a vyhrožuje doktorce na pohotovosti , která chtěla nahlásit sociálce, že arogantní madam Kadlecová nechala děti bez dozoru a ještě vyhrožuje svým mužem , údajně právníkem, pak radím doktorce, udělejte to !
No a Kadlecové vzkazuji, porody nikoho nezajímají, ani hrdinný čin, že odmítla neschopenku , zajímavá je jedině odpověď, proč nešla k svému praktikovi ?Mimochodem, i tam se dá dojít, dojet a to i s ischiasem!
----------
A ještě něco mi tady smazali, a to, že musíme také přiznat, že je zde okolo 3/4 milionu nových Ukrajinců k těm co tady už byli a těch bylo okolo půl milionu.
Mnozí noví doteď neumí česky a bohužel pořád sem razí z Ukrajiny nesmyslně další a další a zdržují tak zdravot. personál. Mnozí a to hodně mnozí ! si nárokují ošetření ihned a mnozí si nechávají věci k ošetření pávě na pohotovost a to už ani nemluvím, jak si zpočátku drze volali rychlou na každou blbost.Testovali tady luxus Evropy. Tak a otázka na mediálně vystudovanou Kadlecovou je, zda je taky vítačka, anebo ne, protože jestli ano, pak za stav zdravotnictví může i ona.
Nikde jsem nepostřehla, že by si Ukrajinci k 3/4 milionům svým různě zdevastovaným tělům přivezli svoje doktora a dotovali si tady svoje léky!­!!!!!!­!!!!!!­!!!!!!­!!!!!!­!!!!!!­!!!!!!­!!!!!!­!!!!!!­!!!!!!­!!!!!!­!!!!!!­!!!!!!­!!
-------------------------------------------------- --------------
Jsem zvědavá, jestli současná čs. cenzura typ z 50. let vymaže i tohle !

Dobrý den, časopis Reflex jsem měl vždy rád a pravidelně ho kupoval do doby, než napsal rozsáhlý článek o tom, že covid je léčitelný a že "obvoďáci" ty léky nechtějí předepisovat (autor tím myslel různé léky na červy a podobně). Rád bych opravil autorku, titul MUDr se neskloňuje a neexistuje jiný tvar pro ženský a mužský rod. Zcela chápu, že bolesti jsou doprovázeny emocemi. Lékařka prokázala absenci empatie, pacientka prokázala, že neumí zkrotit svoje emoce. Lékaři pochopitelně berou více peněz než průměrní novináři, tak to je všude ve světě. Pokud jste chtěla, mohla jste 23 let studovat (od základky do atestace) a bylo by Vám dopřáno brát o pár tisíc víc za stovky hodin noční a víkendové práce. Lékaři v noci pochopitelně mohou spát, pokud mají hotovu vizitu na JIP a na ambulanci není pacient, vy nevíte, jestli šli spát v jednu, nebo ve tři a nebo před deseti minutami. Samotnému mi v pozici lékaře nevadilo, když nad ránem přišel člověk v bolestech, takže bych asi reagoval jinak, ale moc nechápu, proč jste nezvládla komunikaci a utekla domů. Svědčí to o ničem jiném, než o vaší emoční nerovnováze. Jaký podíl na "špatné komunikaci" měla i lékařka nedokážu odhadnout, ale kdyby se mně naštvaný pacient v půl páté ráno zeptal, jestli jsem náhodou v práci nespal, tak bych radost jistě neměl. Víceméně jste tomu dost pomohla...

Naprosté novinářské selhání, pokud nejde o snahu o prachsprostý clickbait. Proč od novináře nepadají otázky jako: jaká oddělení (i JIP?) měla lékařka v tu chvíli zároveň na starosti? kolik RZP s ikty, epilepsiemi... v jiných částech nemocnice současně řešila? kdy vycházela její povinná 30min pracovní pauza? kolikátou hodinu nad rámec povolený zákoníkem práce byla v lékařka v práci? jak je definován urgentní stav a jaké jsou obvyklé čekací doby v česku či jinde v západním světe? proč má místní kosmetička vyšší hodinou mzdu v běžnou pracovní dobu než atestovaný lékař ve 4h v noci? a až si odpovíte minimálně na tyto otázky, pak je teprve na místě rozvaha, co vlastně lze reálně v českém zdravotním systému požadovat.... a vzhledem k tomu, že pohotovost/urgentní příjem je tu primárně pro odlišení život ohrožujících stavů, tak Váš výsledek je důkazem, že toto bylo posouzeno správně

Naprosto věřím, že akutní bolest zad může být subjektivně mnohem nepříjemnější než iktus nebo zhoršení stavu při pobytu na neuro JIP. Přesto nicméně dává smysl, že život ohrožující stavy mají přednost před těmi "jen" nepříjemnými. Nechápu, z čeho jste usoudila, že lékařka spala a neřešila něco na JIP? Když přijela výtahem, asi mohlo být na chodbě ticho jak chtělo, ale neslyšela byste, co zrovna řešila o patro výš / níž, ne?
Co mi už vůbec nedává smysl, je ten Váš postup... nejprve jsou bolesti tak akutní, že necháte doma děti natolik malé, že by doma být samy rozhodně neměly. A pak Vám nestojí za to počkat na ošetření proto, že se Vám nelíbí chování personálu? Nezlobte se na mě, ale člověk, který opravdu potřebuje pomoci s akutní bolestí, neodchází přeci po chvilce čekání uražen, že nebyl okamžitě ošetřen. "Oběti", které jste byla ochotna pro pomoc od bolesti přinést, byly nakonec jen ty Vaše děti, ale půl hodina čekání je moc...
Nějak nechápu smysl tohoto článku, to je opravdu spíš psychoterapie než seriózní článek. Zamyšlení sice přináší, ale v mém případě spíše nad emočně labilním ladění autorky vzhledem k jinak nevysvětlitelnému postupu.
Když už jste nebyla nicméně ošetřena, dovolím si Vám poradit jakožto lékařsky vzdělaná entita. Pro bolesti zad po odeznění akutní fáze doporučuji pravidelný pohyb, pravidelné přestávky a protažení při sedavé práci, kvalitní fyzioterapii, plavání správnou technikou, jógu či dobře vedené pilates a pokud máte BMI > 30, tak zhubnout na zdravou hmotnost.

Vážená paní redaktorko,
nemám ve zvyku reagovat v komentářích, ale váš článek mi nedovoluje jinak... Časopis Reflex vnímám jako přemýšlivý a reflektující, proto mě docela překvapuje článek, který postrádá objektivitu a hlubší introspekci. Zamyslete se prosím nad tím, nakolik byl Váš přístup k celé situaci a dále k obsahu článku skutečně odrazem situace, ve které jste se ocitla, nebo odrazem Vaší omezené frustrační toleranci v důsledku bolesti, kterou jste trpěla. Mluvíte o nedostatku empatie ze strany zdravotnického personálu... a co vaše empatická reakce? Uvědomila jste si, že jste v nemocnici s iktovou jednotkou? Víte vůbec, co to z medicínské hlediska znamená? Bohužel, nebo možná naštěstí, míra subjektivně prožívané bolesti nebude mít přednost před život ohrožujícím stavem. Doporučuji, abyste se lépe zamyslela, než začnete reagovat emotivně - co jste si do celé situace sama přinesla, své zoufalství z bolesti, strach a napětí vůči dětem, které jste nechala doma a následně svou agresi při prvním kontaktu s lékařem... a redakci, aby článek revidoval.

Tiež mám podobné nepríjemné zkúsenosti z nočnej pohotovosti. Opakovane príde nepríjemný, arogantný, alebo hysterický pacient s ,,urgentním" problémom, kt. nerieši celý týždeň, mesiac, rok a príde v noci v 30. Alebo sa dovezie sanitkou, rekord mám pacienta privezeného sanitkou pre akútne bolesti brucha 7 rokov... No, v službe si občas pospím, síce 24 hodín v práci ide vydržať nespať, minulý rok sme ešte pracovali 32 hodinové služby a to teda úplne bez spánku bolo už fakt dosť. Nie som síce redaktor reflexu a nemám Vaše odborné znalosti medicíny, ale ako Vám od bolesti pomože CT vyšetrenie? Ja, ako doktor by som zvolil skôr analgetika, potom pacienta vyšetrím a na základe toho zvolím vhodné vyšetrenia, aby som nič nezanedbal, zároveň ho nezaťažoval kopou zbytočných vyšetrení, ale rád sa nechám poučiť.

Jen proto, že vy nic neslysite, neznamená, že se na oddělení nic nedělejte. A ano, představte si, že když jsme 24 hodin v práci, tak si dovolíme si lehnout. Jsem zvědavá, jaký budete sedet 24 hodin za pocitacem a psat vaše žvásty. Tenhle článek omlouvá jen to, že jste v bolestech a tím pádem trochu nepricetna. U nás neakutni (čti pacienti mimo ohrožení zivota) nekdy na ošetření čekají i několik hodin. Mimochodem, internista, ne neurolog. Ale Čech potřebuje mít všechno ihned. Že je v noci jeden doktor na oddělení s 30 pacienty ho nezajímá.

Vase chovani a i tento clanek je pomerne ubohy. Omlouva vas castecne snad to, ze jste ceskym zdravotnictvim nepolibena.. A kvuli tomu psat jeste stiznosti? Asi vas to zas tak nebolelo, kdyz jste mela chut tohle resit🤷🏻‍♀️

Pokračování
být šupa a že mám kliku, že je to zlomené rovně, jinak bych musela na operaci.
Naštěstí mi nohu nedali do sádry, ale malíček a čtvrtý prst zafixovali spolu s kloubem náplastěmi a obinadlem.
Vyfasovala jsem berle a pětitýdenní zákaz na nohu stoupat.
Je tristní, źe jsem se zlomeninou nachodila po chodbách nemocnice odhadem dva kilometry. A jen proto, źe se někomu nechtělo plnit své povinnosti.
A na závěr otázka, která nemá odpověď:jak jsem si, sakra, mohla ve spánku v posteli zlomit nohu????
Rok 2017

Kdyby byl pátek třináctého, tak bych tomu třeba i rozuměla....
Dnes ráno po probuzení jsem si uvědomila, źe mne divně bolí levé chodidlo.
Koukla jsem na nohu. Kolem kloubu spojujícího malíček s chodidlem byl velký hematom a otok.
Když jsem předešlý večer uléhala, nepociťovala jsem na noze nic neobvyklého. Do nohy jsem se ani nebouchla, nezakopla jsem, nic takového.
Kolem poledne hematom začal tmavnout a zvětšovat se.
Vydala jsem se do porubské nemocnice.
To, čeho jsem se tam dočkala, předčilo všechny moje dřívější zážitky s naším zdravotnictvím.
Pajdala jsem rozlehlým komplexem na centrální příjem, kam mne nasměrovala informační paní.
Dáma v kukani centrálního příjmu, nepříjemná a neochotná, se mne zeptala, zda jsem se do nohy uhodila.
Protože jsem si toho fakt nebyla vědoma, řekla jsem po pravdě, že nevím, ale že vzhledem k polyneuropatii, kterou trpím, to možné je. A že bych chtěla jít na rentgen a na chirurgii.
Baba pravila, že mám jít na neurologii. Po mých námitkách, źe si nemyslím, źe je to neurologická záležitost, mne sjela, ať JDU! na neurologii.
Odpajdala jsem na neurologii. Tamní sestra mi mezi dveřmi mrkla na nohu a pravila, ať jdu na ortopedii.
Pajdala jsem tedy na druhý konec komplexu na ortopedii.
Sestra mne poslala do čekárny. Po dvaceti minutách se zjevil doktor a oznámil mi, že nemá čas, že jde na oddělení a ať přijdu v pondělí nebo dvě tři hodinky počkám.
Odpajdala jsem tedy obrovským komplexem zpátky na centrální příjem. Tam se na mne odporná neochotná ježibaba v kukani utrhla, ať jdu na neurologii.
Zařvala jsem na ni, že tam jsem již byla, a pokud mne nepošle za doktorem, který mi nohu POŘÁDNĚ konečně prohlídne, tak paní něco zažije.
Zalapala po dechu a než stačila cokoliv říct, oznámila jsem jí, źe trvám na rentgenu.
Konečně mi řekla, kde najdu chirurgickou ambulanci.
Konečně se mi dostalo rentgenu a chirurga.
Bodrý příjemný!!!! mladý lékař mi oznámil, že mám zlomeninu - odlomený kloub od kosti. A že to musela

Jednou jsem řešila problém s nastydlým močákem. Kdysi dávno, ještě na škole jsem zánět močového měchýře prodělala a měla jsem stejné příznaky jako tenkrát. Protože jsem chodila do práce na 9h. vyrazila jsem na urologii na polikliniku v Praze už na 7 ráno. V čekárně bylo pár lidí a když sestra znovu vyšla z ordinace, po tom co jsem jí dala kartu, dozvěděla jsem se, že i když mě v systému našli, ještě z té doby co jsem tam na škole byla s tím zánětem, že mě ale ošetřit nemůžou protože mají až do konce ordinační doby objednané pacienty ale ať si sjedu do nemocnice na Bulovku přímo na urologii. Jestli mám ty obtíže, které popisuji, že mě vemou i bez žádanky od obvoďáka. Jenže jsem musela do práce, kde, když mě kolegyně viděly, tak si se mnou jedna prohodila směnu, abych druhý den na tu Bulovku mohla jít. Do druhého dne se mi příznaky ještě zhoršili, takže když se mě sestra na Bulovce, stejně jako před tím ta na poliklinice ptala, jestli mám krev v moči, byla už moje odpověď kladná. Pak mi řekla, ať se posadím a počkám. Asi po půl hodině jsem dostala zkumavku na vzorek moči. Šla jsem tedy na toaletu pořídit ve strašných bolestech vzorek. Asi po 5 minutách slyším sestru jak na mě mluví do kabinky, že už ten vzorek není potřeba a že mám za ní pak přijít. Když jsem tak udělala sdělila mi, že mě pan doktor neušetří protože se musí věnovat pacientům z lůžkové části a ať si dojdu po 20h. na pohotovost zkumavku si můžu nechat na vzorek co po mě budou chtít tam. Byla jsem sama v čekárně urologické ambulance dopoledne ve všední den a bylo to tam kam mě posílali z té polikliniky. Večer na pohotovostí jsem zaplatila 90,- poplatek a dostala recept na antibiotika, které jsem si jela vyzvednout do noční lékárny na Strossmayerovo náměstí protože ta na Bulovce byla zrovna mimo provoz. A to je celý můj zážitek s Českým-pražským zdravotnictvím.

Kdysi podobnej problémek, dobelhal jsem se k lékaři, ten to zkouknul a se slovy tady máte recpt na čípky a 14 dní neschopenku. Tak jsem mu vysvětlil, že čípky jsou sice fajn, ale že v tomhle stavu nejsem schopen si je aplikovat

Chápu obě dvě strany.kdyz člověka něco bolí,chce co nejrychleji pomoci,na druhou stranu paní co píše článek,se opravdu asi chovala arogantně,páč píše,že nemohla chodit atd atd,a najednou se může hádat s doktorkou? zajímavé.samozrejme personál nemocnic jsou taky jen lidé,a kdyz narazíte na špatné lidi,bude to špatné.sam sem jel jednou na pohotovost do Nemocnice s ukopnutym nehtem na palci u nohy,po půl hodině, vyšla sestra s doktorem.oba dva rudí a udýchaní,je jasný že sem je vyrušil,tak mi to pak vrátili,nehet mi urvali bez injekce,než ničeho..ale paní jestli je pravda co ti ostatní píšou,jako že si je blokuje atd je naprostá sebestředna krava,ktera naprosto nepřemýšlí.nechat doma malé děti? manžel právník? dobře.tak takového právníka bez selského rozumu bych fakt nechtěl

Nelze dělat závěry, když nevíme více. Stav, kdy se bolest v zádech dostane do bolesti nesnesitelné znám dobře. Obecně, přestože jsem dětská sestra, také mám nepříjemné zkušenosti. Jezdili jsme s manželem do Motola, po zhoršení stavu a probdělé noci ráno v půl páté jsme jeli na chir. ambulanci. Pan doktor nás přivítal se slovy, zda to nemohlo počkat do rána. Nemohlo, po vyšetření sanitka odvezla manžela do nemocnice vedlejšího okresu na příjem. Jindy jsem požádala praktického lékaře kvůli únavě o žádanku na krevní obraz. Zalistoval v dokumentaci a se slovy, že vloni jsem měla krevní obraz dobrý, jsem odešla bez žádanky. Ten samý lékař mi udělal jen částečné předoperační vyšetření, se slovy, ať mi to ve Střešovicích udělají při příjmu. Odběr krve na krevní skupinu jsem také neměla. Nakonec mi chybějící vyšetření v obou případech dělal gynekolog. Kvůli anémii trval lékař na tom, že si pro recept musím přijít hned, ne až v pondělí. V podstatě mé zkušenosti jsou jinak v pohodě.

Myslela jsem, že se to týká jenom mě. Po aplikaci injekce na úporné bolesti v bedrech mi na pohotovosti v ambulanci karlovarské nemocnici praskla plotýnka. To jsem ještě ale netušila. Ochrnula mi pravá noha. Dobelhala jsem se zpět do ambulance za doktorkou, sestra mi práskla dveřmi, běžte si na neurologii. Nemohu chodit. Támhle je vozík, dojeďte si tam výtahem. Ale já tu ochrnutou nohu neohnu. Bum. A začala srážka s českým zdravotnictvím. Běžte si lehnout týden, nás taky bolí záda, na CT, věštírně delfské, nic prý nenašli. Nic vám není, jste tlustá, prášky, prášky, prášky. Zkrátím to. Výsledkem je roční anabáze s hledáním neurologa, zničená sliznice s krvácením střev a žaludku, jizva na páteři po vyteklé plotýnce, trvalá komprese nervů ischiasu, částečná, včas neřešená cauda eqiina . A po MR, o kterou jsem prosila na kolenou: 7,5 mm výhřez. Jak můžete fungovat, ptá se, konečně můj už druhý neurolog. Předtím Syřan, Ukrajinec, pro které jsem byla něco jako obtížný hmyz. A Na Homolce neurochirurg: co s vámi dělali ten rok v těch věhlasných K.Varech. Operace, sešroubovat páteř. Utekla jsem. Jsem ráda, že chodím. Plavu a prášky na bolest a mírou. Nafackovala bych si a vzpomínám na 6.4. 2018, kdy jsem se svěřila do rukou lékařů, abych mohla do práce. Do 60 let jsem nikdy nemarodila. Prý vám píchneme úžasnou trojkombinaci na uvolnění, proti bolesti a zánětu. Po uvolnění svalstva a vazů si obratle sedly a plotýnka praskla a vytekla. Po roce se výron vstřebal, ťeli si pomohli samo a na operaci jsem nešla. Jsem ráda, že chodím a ještě v důchodu pracuji. Lékařům se vyhýbám, co mohu.

Vím víc než dobře, jaké jsou bolesti zablokované krční i bederní páteře, kloubů, zubů apod.. Také jsem na nemocný pohybový aparát dostala ID. Ale čekat na pohotovosti cca půl hodiny a prskat, to mi přijde opravdu přehnané. 6x za život jsem byla na pohotovosti (je mi 69 let). 2x chirurgie úraz, 1x zubní, 2x ortopedie a 1x praktik vysoká horečka. Dopravovala jsem se MHD. Čekání na pohotovosti 2-3 h je - a vždy bylo - úplně normální. Paní redaktorka asi nevnímá, že dnes, i na dětské pohotovosti!, se čeká běžně i 5 hodin. Zdroj: článek na Novinkách.

Pracuji ve velke nemocnici a mohl bych vyprávět.
Obecně jedno z nejhorších oddělení je neurologie, tak se pani nedivim.
Muzu říct, ze některé sestry i lékaři dělají opravdu velké ho..o.
A na pohotovosti se jim nechce vůbec anebo se tam nepretrhnou.
Vidam sestry zalezle v dennich mistnostech, kazda mobil v ruce. Zadky maji jak valach. Otravene výrazy, ale nikdy nezapomenou jit presne ve 150 domů.
Hlavně porad křičí, jak maji málo peněz. Ze by se kvůli vam pretrhly, to rozhodne ne.
A co jich pres den postava v různých zakoutich a hulí cigára...
Skoda, ze to nemuzu natočit, fakt velka škoda.

No sorry Kateřino, ale pokud jste se na pohotovosti v noci chovala timhle způsobem, tak se personálu vůbec nedivím, že vámto dal sežrat. A celých 35 minut jste musela čekat, hmmm, to je tedy doba! Já se zlomeným prstem čekal na pohotovosti na Bulovce celý den, protože mají přednost pacienti, které přiveze záchranka(mimo jiné 6 "těžce zraněných" fotbalistů, kteří po prohlídce radostně odkvačili po svých).
Ona ta lékařka je v noci na oddělení sama, takže nikdo jiný se na pacienty podívat nemůže a ti, co jsou hospitalizovaní potrebují evidentně pomoc víc, než někdo s bolavými zády.
A bolestí bederní páteře trpím také, takže moc dobře vím, o co jde. Jsou chvíle, kdy pouhé pomyšlení na to, že bych si měl natáhnout ponožku, vhání slzy do očí. Ale není to věc, která by ohrožovala na životě, takže řešit půlhodinu je pouze a jedině o osobním komfortu.

Moje zkušenost z pohotovosti v Lounech syn horečky bolesti břicha malinko jsem mu prohmatala břicho a pravá strana hodně citlivá jedeme na pohotovost Rikam lékařce bolí ho pravá strana lékařka vyšetřila a poslala nás domů prý zaražené prdy říkám si no dobrá možná jsem přecitlivělé na své dítě a ona je přeci doktorka v noci doslova přilezl že to bolí čím dál víc teplota vyšplhala skoro na 40 volám sanitku dohadovala jsem se s dispečerem že to opravdu nepočká do rána k pediatrovi a ještě že jsem si stála za svým syn měl slepé střevo a přijeli jsme jen tak tak málem už tu nebyl

Dobrý večer, přečetla jsem a musím k tomu napsat, že ten, co vám radil volat sanitku radil dobře. Měla jsem ledvinovou koliku a nedávno i bloklá záda v bedrech. Pokaždé bolesti příšerné. Podotýkám, že mám za sebou 2 porody a to byla normální bolest proti ledvinové kolice. Proč obtěžovat sanitku? Protože, když vás přiveze sanitka někdo se vás ujme a začnou něco dělat. Když přijedete bolestech svým autem, nechají vás čekat!!!a klidně hodně dlouho. JE TO TOTIŽ NEBOLÍ!!!! a když jste mohla přijet? tak to ještě vydržíte. Mám s pohotovostí více zkušeností a nejsou všechny špatné. Nejlepší mám s Thomayerovou nemocnicí v Praze. Tamtéž výborné zkušenosti i s porodnicí. Díky za záchranu života mé dcery- těsně před porodem se zamotala do p.šňůry.Strašnou zkušenost mám ale s Motolem!!! Můj malý syn 3 roky - skákal u babičky na gauči a spadl. Plakal, ale nejeli jsme hned. Plakat nepřestává. Není žádná bábovka, ale bylo vidět, že to není jen tak nějaká bolest po pádu. Neměli jsme tehdy auto a zavolali sanitku. Spádově byl Motol. Přijeli jsme, čekali a po asi hodině v pláči mého syna dorazil doktor unavený z operačního sálu. Šli jsme do ordinace. Mě doktor vyhodil ven, že tam nechce žádnou hysterickou matku. Manžel zůstal.Slyším silný pláč. Za chvilku vyšli ven
Manžel zničený výraz,
syn jen mami moc to bolí. Co se tam dělo? Hýbal mu rukou a poslal nás domů, syn také hysterický. Doktor po operaci zjevně velmi unavený. V čekárně maminka s dítětem - v prodejně spadlo do lahví s pořezalo se. Čekala na sanitku. My měli odjet domů. Nabídli jsme, že jí i s dítětem, kterého měla celou dobu v náručí odvezeme. Našeho syna držel manžel. Prý čeká na sanitku už hodinu, šla sanitku zrušit. A Světě div se...v nemocnici v hlavním městě ČR žádná sanitka objednaná nebyla!!!!Odvezli jsme tu maminku a jeli domů. Syn noc v pláči s evidentních bolestech. Brzy ráno zase Motol- jiný doktor- rentgen!!!zlomená klíční kost-sádra. Prv zprávu strčil do ŠUPLÍKU. NESTĚŽUJTE SI NEBO VÁS TU UŽ NIKDO NEOŠETŘ

,,Klasická ukázka nefunkčního systému; proč bych měla kohokoli zatěžovat, když to zvládnu sama?".... sama jste evidentně nezvládla nic, když řídil váš manžel, kterej měl zůstat doma s dětma a vy jste měla volat sanitku. Sama jste nezvládla ani správně posoudit situaci a váš manžel taktéž a když už jste oba udělali takovou hovadinu, on se měl sebrat a okamžitě mazat domů, kde by byl mnohem víc platnej, než když si válel zadek vedle vás v nemocnici. Vůbec bych se nedivil, kdyby personál ve špitále skutečně zavolal sociálku. O nefunkčním zdravotnictví se nemusíme bavit - tohle jestli vás udivuje tak, že vám to stojí za článek, tak zjevně nevidíte nic, ani když to máte přímo pod nosem. Inteligence na nule vážená paní redaktorko...

Na twitteru jsem napsala že žádná bolest by mě nedonutila nechat děti doma samotné. Po tom co vaše kamarádka napsala, že je hlídali sourozenci a já se ptala na věk a upozornila, že dítě 10 let je v noci úplně stejně zmatené jako to 2,5 roku a všechny společně by jen hledaly rodiče jsem dostala blok. Jste nezodpovědná, evidentně hystericka a čekat v noci 35 minut v nemocnici je fakt úplně v pohodě.

Na X jste každého, kdo Vás nepolitoval, ba si dokonce dovolil Vás kritizovat, zablokovala. Coby novinářce Vám chybí nadhled a sebereflexe. Popisujete skoroumírání a přitom twítujete jak o závod a k personálu se chováte jako rozmazlený fakan.

S dečínskou neurologií máme katastrofální zkušenosti, když měl manžel trombózu mozkových splavů. Ovšem lepší to nebylo ani v Ústí. Držím Vám palce.

Mám 4 velmi špatné a podobné zkušenosti. Dobré zkušenosti vlastně nemám. Odmítnutí ošetřit člověka s otřesem mozku, protože má zahraniční pojištění a nemá česko kartičku. Jelo se podle vzorce - pokud všechno nezaplatíte, tak Vás neošetříme. Odvoz dítěte sanitkou do 30 km vzdáleného města, přestože jsem xkrát říkala, že se nemáme, jak dostat zpět. A ošetření lékařem bylo možné provést doma. Zpětné naúčtování poplatků, o 3000 kč více, na dotazy, zda je můžou upřesnit mě pojišťovna poslala někam. Odmítnutí podat injekci proti bolesti (o níž vím, že funguje) po třech dnech migrény .... prý mají hodně práce a migréna přeci nic není ... ach ...

Problém je, že zdravotnictví je státní a nelze přejít ke konkurenci, kdyby bylo tržní, tak si nikdo nedovolí se takto chovat, protože klient by prostě příště šel jinam, případně (rovněž tržní) pojišťovny by to odmítaly proplácet apod.

Napsat - podezřívám!! Dr, že si ve službě dala šlofíka + Co jste dělala Vy? 👀((dokonce si obě dámy dovolí brát víc peněz než "já" (jenom ale s přesčasy, příplatky za noční a víkendy, nejtěžším MUDr studiem, s odpovědností za životy, dear)), jak je prázdná čekárna a klidné oddělení, všichni spí! - může jen naprostý ignorant. Všeobecně chování zdravotníků ČR je ovšem také kapitola sama o sobě. U nás např. bychom Vás na infuzi nebo i hospitalizaci přijali kdykoliv, jen byste čekala déle - kvůli přednostním RZP, které ale z 'prázdné' čekárny nejsou vidět. Nepochybujte však, že zmínění nepracují s lidmi v bolestech, na které třeba nepůsobí ani nejsilnější opiáty. Proto ta vyhořelost, plus dementi, alkoholici, feťáci, manipulace s morbid obézními bez pomůcek (nastudujte si Moving & handling cizina vs 0 tady), a hlavně přesčasy, sestra : pacient ratio, praktické sestry samy na celé oddělení, vybavení z dob socializmu... Neomlouvá, ale co takhle reportáž reality, diktafon s sebou. Dostala byste se až k těžkému zneužívání pohotovosti, RZP, kterou jste si díky vlastní ocenění hodné slušnosti nezavolala - mohla jste mít přednostní ošetření. Můžete dál pokračovat platem a odměnami ředitele VZP... Píšete 2 Foxisy a Neurofen se nemá - dávka 75/650 trama­dol/pa­race­tamol je OK, pokud jste vzala Biofenac, Nurofen nedává smysl - to ale z příbalového letáku nebo Google dokáže vyčíst snad každý...

Mám z pohotovosti neurologie v Hradci Králové také pěkný zážitek. Jsem po operaci páteře. Jednu sobotu mě chytla záda, že jsem se nemohl ani narovnat a chodit. Jelikož bolest byla nesnesitelná, manželka mě odvezla do nemocnice na neurologii. Nikde nikdo, ale čekání dlouhé a nic se nedělo. Tak jsem vyčkal.Dorazila sotva vystudovaná lékařka. Vyšetření proběhlo způsobem , co vám je, poklepáním na koleno, zavřete oči dotkněte se nosu. Že prý mi napíše prášky na bolest. Že by provedla rentgen natož CT, tak to ani náhodou. Říkám, že to není poprvé co mám problém i když tentokrát je to abnormální a že mě pomohli kapačky. Ona na to, že ne a že jestli chci že zavolá primáře. Souhlasil jsem.Když dorazil pan primář, tak mi řekl, že se nepomočuji a nohu za sebou netahám, tak že se nebude provádět žádný kontrolní snímek a že můžu jít. Takže také pěkná zkušenost s naším zdravotnictvím. Tím nechci říci, že je to všude takové.Určitě ne, je to o lidech.

Štvavý, urážlivý a arogantní článek, který dělá ostudu nejen novinářce, ale i Reflexu.
I když se většinou raději zastávám pacientů, tak zde je vše špatně a chyby v jednají a komunikaci jsou jen na straně novinářky (paradoxně člověka, co by měl komunikaci ovládat).Už v základu, její premisa, že do teď (mladá žena) lékaře nepotřebovala,ale zdravotnictví je povinné ji okamžitě vyjít vstříc a zbavit ji jejich obtíží je chybná. Ano, máme "bezplatné" a dostupné zdravotnictví, ale to bohužel neznamená,že medicína funguje jak supermarket,kde si zadám položky na seznamu (obtíže) a u kasy si to jen vyzvednu,zaplatím a mám vyřešeno. Nemoc bolí... nemoc je špatná, přináší nám utrpení. Snahou lékařské a ošetřovatelské péče je toto utrpení mírnit a hledat léčbu nemoci (úrazu).Ale i přes veškerou snahu se to nemusí povést.Nejde jen o vážné případy,ale i zdánlivé banality jako je vleklé nachlazení,kde nám prostě u daného pacienta zrovna postupy, které volíme nezabírají.A často ani nevíme proč, hledáme, zkoušíme.Léčba vyžaduje trpělivost a spolupráci na všech frontách.
Bolest je nepříjemný vjem,na druhou stranu není to život ohrožující stav,kvůli kterému se ve 4 ráno má seběhnout resuscitační tým.Podle času pacientka s bolestí vydržela už i delší čas.A najednou chtěla vše hned, být středobodem vesmíru bez ohledu na jiné (viz arogantní dotaz na lékařku co dělala). Každý kdo pracoval v nemocnici ví, že největší zátěži je nerovnoměrnost potřeb v čase. Někdy nevíte do čeho píchnout a někdy kam skočit. A nikdy nelze nic naplánovat 100%.
To že doma nechala malé děti,což jako otec nechápu, zůstala s manželem v nemocnici (proč za nimi nejel zpět a pak ji nevyzvedl) a ještě si je bere v článku jako rukojmí,kdy ty děti mají být důvodem,aby byla ihned ošetřena mi přijde hloupé a sprosté.
Naštěstí takových pacientů je málo. Často se dotyční diví, že jim nevěnujeme pozornost. Nechceme! Budu se raději věnovat tomu,kdo je slušný, spolupracuje a chápe, že zázraky neumíme,i když bychom rádi.

A kdyby jednou... Na dovolené jsem utrpěla zlomeninu ramene, tak mi ho dali v tamní nemocnici do ortézy a my se vypravili domů - asi 2 a půl hodiny cesty. Jenže mi v té nemocnici jaksi zapomněli dát cokoliv proti bolesti, prý jsem si neřekla...
Cesta byla příšerná, cítila jsem každou nerovnost na silnici. Proto jsme zamířili na úrazovku naší nemocnice, kde jsem čekala 4 hodiny. Sestra na mě vřískala, co tam otravuju, když už jsem byla ošetřená a mám jít na kontrolu až za dva dny. Na mou prosbu, aby mi píchli něco proti bolesti, odsekla, že jsem si měla vzít brufen, že to vyjde nastejno. Dlužno podotknout, že doktor byl o poznání příjemnější a injekci mi píchl.
Mnohem horší byly moje dojmy z toho, jak tady zacházeli s mými umírajícími rodiči! Něco tak otřesného jsem ještě nezažila.

Dobrý den,je mi ,jako zdr.sestře velmi lito,co se vám stalo,ale je to bohužel o lidech.Pracuji v ambulanci a z blízkeho okolí se nám stále hlásí lidé a chtějí se k nám objednat od arogantních lékařů,u kterých jsou nešťastní.My jsme přetíženi a nejsme schopni to řešit,jen proto,že se chováme s lékařem slušně.Je to o lidech, někdy bohužel.Doufám,že jste již vpořádku a dostalo se vám řádné pomoci.

Taky máme podrobnou zkušenost. Šest hodin v čekárně na urgentu, nakonec to byla mrtvice. Ale na příjmu nás nevyhodnotili jako akutní případ, tak jsme čekali až vyřídí všechny co přijeli po nás. Nakonec jsme dostali "dobrou radu", že jsme měli přijet záchrankou a ne sami.... Nechápu. Mám dojem, že čeští lékaři jsou profesionální, vědí co dělají, ale řada z nich velmi, velmi zaostává v komunikaci s pacientem a často i v empatii. Byl jsem opakovaně svědkem toho, že lékař něco činí, plánuje nějaké kroky, pak vydá pokyn "počkejte venku", ale nesdělí vám co se děje, co dělá a jaké budou další kroky.... Ale hlavně, že to máme "všichni zadarmo". V důsledku toho řada "pacientů" zbytečně zatěžuje systém.

Tak to je síla, že se veřejně doznáte k tomu, že jste oba nechali dvě takto malé děti samotné doma. Někteří lidé opravdu nemají soudnost. Víte, že existují taxiky, sanitky, rodina, sousedi? Opravdu pro vás je ta nejschůdnější možnost nechat hodinu samotné děti doma?? Neskutečný. A s úplnou lehkostí, jako by o nic nešlo. Však já trpěla, to je snad pochopitelný, že v takové situaci nebudu řešit děti!

Za dospělý život si nemůžu stěžovat, pohotovost jsem moc nevyužívala, a když, byl to úraz. Přístup super, s čekáním jsem počítala.
Jednu blbou zkušenost mám. Bylo mi přes 17, byla jsem na návštěvě u kamarádky ve městě 120km od domova. Před půlnocí jsem cestou na záchod zakopla na schodech a zlomila si ruku. Kamarádka, tehdy už plnoletá, mě naložila do taxíku a jelo se na pohotovost, vzhledem v věku dětskou. No, a tam mě odmítli ošetřit, dokud se nedostaví zákonný zástupce. Na jednu stranu chápu, že třeba nemohli provést ošetření. Ale mohli mi mezi tím udělat aspoň rentgen, aby se pak nemuseli zdržovat. Taky mi mohli dát aspoň sáček s ledem a šátek, abych si tu ruku nemusela 3 hodiny držet, než máma sehnala někoho s autem - neřídí a táta byl v zahraničí - aby jí uprostřed noci odvezl takhle daleko a oni mi konečně mohli dát blbou sádru.

Ano, podobna situace take ve 3 rano kdy me ze spanku prepadla nesnesitelna bolest v podbrisku. Vysledkem byly 4 hodiny na pohotovosti, po upozorneni ze se mi chce zvracet jsem byla sestrou zprazena ze jim taky neni dobre ve 3 rano a taky tam se mnou musi byt, lekar na sono po me hodil po vysetreni papirove uterky, ktere jsem nechytila, spadly na zem a na mou namitku ze kvuli bolesti se pro ne neohnu "tak pujdete neutrena". Se zakoncenim ze jsem simulant, jsem dostala zpravu (probehlo sono, krev a mr) a kapacku od bolesti. V pulce kapacky jsem sestru musela poprosit jestli by ji nevytahla, zacalo mi byt velice nevolno. Pred urgentem jsem se pote pozvracela a taxi jela domu. Stejny den jsem s vysledky sla k obvodni: vysledek - praskla cysta. Nastesti bez krvaceni, pouze tekutina, jinak by si pry se mnou obvodni uz nepokecala...
Na druhou stranu toto byla jedina spatna az priserna zkusenost se zdravotnictvim v cr, vsechno je o lidech .

Děčín se do novin dostane málo kdy, ale když už, tak to stojí za to.

Vašich bolestí je mi líto. Sama jsem neskutečné bolesti beder (či kříže?) zažila před pár týdny, z ničeho nic jsem byla tak ztuhlá, že jsem nemohla chodit, zvednout se. Analgetika nepomáhala. První den jsem to ale těžce rozchodila. Druhý den se ztuhlost vrátila, také jsem chodila pouze v předklonu, nemohla se ani posadit. Bolest mi vystřelovala do obou chodidel a pomáhalo pouze ležet. Na pohotovost jsem nejela jen kvůli obavě, že tam nebudu schopna MHD ani dojet. Zkusila jsem tedy pouze volně dostupnou mast a klid, po pár dnech to přešlo samo.
Určitě to musela být nepříjemná zkušenost. Ale opravdu se mi nezdá ideální nechat dvě malé děti samotné doma. Navíc já bych se lékařky nezeptala, kde byla a naopak bych si myslela, že přijde později, přeci nemůže být každou minutu být připravená na akutní ošetření... I když to, že vás poslali na oddělení, je také zvláštní... Zajímalo by mě, jak dopadne vaše stížnost, tak snad bude update. Děkuji.

Praktický lékař mne po prvním slinivkovém záchvatu poučil, že bude-li se stav opakovat, mám volat záchranku. Kladl mi na srdce, ať neotálím, protože jde o nebezpečný stav (a ví, že nerada zatěžuji zdravotnický systém ). Věřím mu, neboť sloužil v nemocnici na interním oddělení jako chirurg. Díky žlučníkovým kamenům se akutní stav opakoval. Řídila jsem se radou lékaře a když bolest po lécích neustoupila, ba naopak, zavolala jsem sanitu. Popsala jsem bolesti a odvolala se na lékaře, který mi kladl na srdce, že je mám zavolat. Dozvěděla jsem se, že mi takovou věc ani říkat neměl. Slinivka to určitě není, prášků jsem si měla vzít víc, nevolat a ušetřit si cestu do nemocnice. V nemocnici na příjmu jsem se dozvěděla totéž a stejně reagovala i lékařka, která mne přišla vyšetřit. "Když už jste tady, tak uděláme laboratoř, ale stejně pojedete domů." Domů jsem jela až po dvoutýdenním pobytu v nemocnici, kdy jsem se léčila s akutním zánětem slinivky. Mimochodem ty výsledky z laboratoře byly opravdu hodně špatné. Ovšem sama péče v nemocnici i přístup lékařů byl špičkový. Jen se k nim dostat je někdy prostě problém.

Ano, souhlasím. Ve zdravotnictví se setkáte i s lemply a lidmi bez zájmu, ale takových je menšina. Sám jsem ve zdravotnictví pracoval 22 let a vím co to bylo za práci. Viděl jsem věci, které by nikdo z vás nechtěl vidět, byl jsem na místech kde by nikdo z vás nechtěl být a třeba taková , 12 ti hodinová noční na dětské LSSP, v době chřipkové epidemie, kdy ještě v zimě byla zima a sníh a my najezdili , třeba i 350 km za noc byla fakt síla. To si potom lékař i zdravotnický personál dělá žebříček naléhavosti a vaše odřené koleno, i když věřím, že sakra bolí, by opravdu vydrželo do druhého dne a jeto prkotina oproti prasklému, žaludečnímu vředu. Chce to jen trošku objektivity.

Praktický lékař Vás měl poučit o příznacích, které si vyžadují okamžitý transfer do nemocnice rychlou záchrannou službou. Jezdit autem v tomto stavu je nesmysl. Medikaci jste měla nastavenou správně. Systém pohotovosti v dané nemocnici je v době urgentních příjmů mírně řečeno zvláštní.

Také přidám jednu vousatou zkušenost. Tenkrát mi bylo 16 a ocitla jsem se v čekárně má chirurgii kvůli bolestem v podbřišku. Už mě to bolelo nějakou dobu, ale ten den už jsem nemohla ani chodit. Po dvou hodinách v čekárně jsem se dostala dovnitř. 4 doktoři diskutovali o tom, jaké auto by si měl jeden z nich koupit, zatímco pátý doktor se na mě skoro ani nepodíval a poslal mě na sono. Na druhou stranu nemocnice. Po dalších dvou hodinách jsem dostala diagnózu. Jsem těhotná.
Tak to asi těžko. Možná bych měla přemýšlet o založení náboženství.
Na gynekologii, kde nademnou stál dav doktorů a učnů, zatímco jsem ležela v bolestech polonahá na koze, jsem konečně získala (6 hodin jim to trvalo) diagnózu. Masivní krvácení do břicha, prasklá cysta, okamžitě na sál... tak doufám, že má pan doktor nové auto, když je pro něj důležitější než to, že mu někdo možná umírá v čekárně.

Rozdíl mezi opraváři vozidel a opraváři lidí je ten, že opraváři vozidel svou práci dělají často s láskou a i jako zálibu.

Podělím o svou zkušenost asi 9 let starou, ale zřejmě stále aktuální, z ORL pohotovosti České Budějovice. Po několika dnech s hnisavou angínou, kdy jsem nebyl schopen se zvednout z postele a polknout vlažnou vodou, mě můj praktický lékař osobně odvezl na pohotovost. Nakvašený lékař v ordinaci konstatoval, že jde o angínu, poslal mě zpátky domů a doporučil pokračovat s nezabírajícími antibiotiky. Když můj praktik zjistil výsledek, vypravil se za "kolegou" a vrátil se se žádankou k hospitalizaci, díky které jsem následujících pět dní jsem strávil na infekčním oddělení na kapačce. Nebýt intervence mého obětavého praktika, asi by to dopadlo jinak.

Normálka. Nic mimořádného. To jen redaktorka Reflexu zjistila, jak venku funguje svět pro plebejce.

Není se čemu divit,když ministr zdravotnictví prohlásí,že 6 hodin v čekárně na pohotovosti je běžná doba! Buďte ráda,že Vám vyúčtují jen 90,- Kč! Chtěli by 600,- Kč. No a také pochopte,že doktorka se musí v noci vyspat a vaše bolesti ji tak nějak nezajímají. Ráno má totiž šichtu a Vy rušíte ! No a jak je vidět,stejně jste se nakonec odporoučela bez ošetření, jen jste paní doktorku probudila a ona bude ráno nevyspalá a mrzutá! Chudáci pacienti! A máte je na svědomí!

Zajímalo by mě , jak to tedy vlastně dopadlo- úspěšným vyléčením, úspěšnou operací ?

Dle hysterického popisu to působí, jako že se referující ocitla ve špatnou dobu na nepatřičném místě - každá nemocnice, která by měla dále existovat má mít urgentní příjem. Lůžkové oddělení není připravené na noční ošetřování ambulantních pacientů. Názor, že lékaři ve službě klečí ve startovacích blocích, je ze strany pisatelky, která se holedbá znalostí českého zdravotnictví, je ubohý a říct lékaři, kde jste byl tak dlouho není ideálním zahájením konverzace , natož ve 3 h ráno.

Bolesti zad. Moje zkušenost. Jsem chlap jako hora. Bolest zad tak 15 z 10 a dojít si na "malou" je etapový závod okolo Francie. Na doporučení obvodu jsem doma v klidu, teple a s analgetiky (které v podstatě nezabírají). Odpoledne. Schody doslova sesedám po zadku a v 15.30 mne rodinný příbuzný odváží na internu FNKV, kde se opírám v úlevové poloze o stěnu, protože sedět se při těch bolestech a na plastových sedačkách moc nedá. Na řadu přicházím ve 01.30 po incidentu, kdy jsem asi omdlel ve stoje. To způsobilo pozdvižení a najednou jsem byl v ordinaci a dostal injekci. Po dvaceti minutách v ordinaci mne posílají se silnými analgetiky domů. Bylo to nutné??? Doporučení od lékaře: Nestyďte se si zavolat sanitku. Na řadu jdete přednostně.

Není všechno zlato co se třpytí ! To je pravda odvěká a je to i o štěstí.Někde jsou seriózní lékaři někde méně seriózní.

Je hezké, že jste se někteří doktorů zastali. Já ale dlouhodobým pozorováním zjišťuji, že se obecně z lékařů stává den po dni tohoto milénia čím dál tím drzejší a neochotnější smečka, která jde jen po penězích, vedlejšácích, dotacích, příplatcích i úplatcích. Byznys se do medicíny nikdy neměl dostat.
A to je Česko proti třeba Německu ještě zlaté.

S evidentním hou***m by mne nenapadlo ve 4 ráno na pohotovost, už jen proto, že léčením je klid a popsána medikace, nikoli běhání po nesmyslech.

No, ja mam nastesti zcela jine zkusenosti. Pripoustim, ze jsou uz starsiho data, priblizne tak 15 let, nicmene....
Syn v detstvi mival pomerne casto zanet stredniho ucha. 2x jsem s nim byl v noci na pohotovosti v detske nemocnici v Brne.
V obou pripadech vysetreni i nasledne osetreni (lekarka bubinek propichla) probehlo zcela klidne, v ramci moznosti pohodove a s naprostou profesionalitou. Nevzpominam si na nic, co by bylo hodno nejake stiznosti. Proste a strucne receno - pohotovost mela prubeh presne takovy jaky by mit mela.
Toz tohle je pro zmenu moje vzpominka na pohotovost.

Já se setkal s arogancí no ORL v Motole v létě 2023. Byl jsem tam onehdy pozdě večer na pohotovosti. Doktor seznal, že je potřeba aby se mi na krk kouknul specialista, tak mě poslal na ORL. Tam po zazvonění vyšla nas... sestra evidentně vyrušená ze spánku. Zavelela pojďte do čekárny, zavolám lékařku. Vydal jsem se tedy ke dveřím, aby na mně zařvala, že do těch ne, že do těch druhých. Lékařka naprostý opak, profesionální a bez problémů. Zas do čekárny a čekat na zprávu. Mezitím dorazil z pohotovosti mladý pár ze Slovenska. Slečna se zánětem středního ucha, se bolestí plazila po zemi. Nevěděli co a jak, tak si dovolili zaklepat. Vylítla sestra, seřvala je, že mají čekat, že je zavolá. Tak jsme zabředli hovor. Vypadlo z nich, že to přišlo rychle a tak jeli z hotelu taxíkem v teplákách, bez dokladů. Ještě jsem je instruoval, kde je v Motole nonstop lékárna. Pak vyšla sestra dala, mi zprávu a chtěla po nich kartičku pojišťovny. Na odpověď, že nemají sebou nic, řekla, že bez dokladů nelze ošetřit. Já už byl na odchodu, ale nedalo mi to a jelikož jsem byl autem zeptal jsem se, kde mají ten hotel, že bych mladého muže zavezl pro doklady, jelikož slečna vypadala opravdu špatně. A co se nestalo. Sestra se na mne otočila se slovy, cituji: "CO SE DO TOHO ***TE, VÁS SE TO NETÝKÁ, TAK UŽ VYPADNĚTE". To jsem opravdu nečekal a tak mě to ohromilo, že jsem beze slova vycouval dveřmi pryč.

Dobrý den, bohužel je to všechno o tom, na koho narazíte. Ale je pravda, že třeba Fakultní Nemocnice Královské Vinohrady mě diagnostikovali a léčila skoro rok, protože sem měl křeče v ruce, permanentní mravenčení v malíčku, který sem nedokázal ohnout. Lítal sem od specialisty ke specialistovi a výsledkem bylo, že sem šel přes známou jinam, tam se na mě 20 minut dívali, píchli mi injekci, oznámili, že mám rok neléčený zánět v rameni, ale že to bude to dvou týdnů dobré. Na druhou stranu, dítě mi tam skončilo na popáleninách a zkušenost naprosto opačná, přístup skvělý, doktorka si dávala záležet, aby neměla v budoucnu jizvy. Prostě blbci jsou všude a přijde mi to, že je prostě jenom společnost více netečná a arogantní obecně. To že na to potom narazíte v nouzi, jenom více podtrhne to, co úspěšně ignorujeme.

Od konce - pokud nemáte placený účetna Chat GPT, jsou funkce hodně omezené proti zneužívání, včetně toho, že negenerují hlasy a ni obrázky známých ososb, obrázky zobrazující krev, násilí a podobné věci. Pokud dobře čtu, tak váš příběh je hororový a proto Chat GPT nechce s tou čekárnou a vámi nic mít Co se týče arogantních šarlatánů v bílém, podobných příběhů mám na celou knihu a po celoživotních zkušenostech jsem dospěla do stavu, kdy se sleduji i léčím sama a modlím se, abych si nemusela sama operovat třeba slepé střevo. Dětem jste měla přizvat třeba sousedku, tedy ne vy, ale manžel, protože je opravdu nebezpečné je nechat samotné doma, to je asi jediné, co bych vám vytkla. A kdybyste zavolala 155, nemusela jste nechávat děti samotné, nemusela jste trpět po cestě a v čekárně a mohlo se vám dostat šetrného a slušného zacházení. Taková je moje zkušenost se záchranáři, narozdíl od těch v nemocnicích, zejména těch "na okraji města". A ani nezkoušejte si stěžovat, ničeho nedosáhnete, jen se k vám budou pak chovat ještě hůř